Kdo sestřelil kolibříka Béma

Šlo o největší únik informací z tajné služby BIS. Odposlechy z pražského magistrátu, které se v roce 2012 dostaly do novin a zničily kariéru primátora Pavla Béma a lobbisty Romana Janouška, rozvířily nejen debatu, jak tato dvojice vládne hlavnímu městu, ale okamžitě také začalo rozsáhlé vyšetřování, kdo je vynesl a jaký k tomu měl motiv. Přesně po dvou letech od jeho spuštění je však celá věc stále hodně nejasná a vyšetřování vzbuzuje otazníky, jak vážně je vedeno.

Na začátku byla pouta na rukou vysokého exdůstojníka kontrarozvědky BIS Jana Petržílka a někdejšího šéfa Věcí veřejných Víta Bárty. V listopadu 2013 je zatkla Generální inspekce bezpečnostních sborů ve spolupráci s BIS a oba vzápětí obvinila z nezákonného nakládání s utajovanými skutečnostmi. Petržílek měl podle vyšetřovací verze ukradnout přísně střežené nahrávky z tajné služby a předat je Bártovi.

Detektivové začali pracovat s podezřením, že si je u něj Bárta mohl objednat v rámci svého shromažďování kompromitujících materiálů na politické a podnikatelské konkurenty. Hlavní důkaz proti dvojici Bárta­-Petržílek byl od začátku utajovaný svědek, jehož během vyšetřování celé věci objevila BIS. A který údajně – podle našich zdrojů seznámených s vyšetřováním ­ pod přísahou před státními zástupci - vypověděl, že viděl, jak Petržílek na vánočním večírku Bártovy bezpečnostní a detektivní agentury ABL předává budoucímu politikovi v roce 2009 několik CD.

Jak ale vyšetřovatelé dospěli z této výpovědi k závěru, že na darovaných discích byly ukradené hovory mezi Bémem a Janouškem o podezřelých kšeftech pražského magistrátu, není jasné. Vzhledem k tomu, že podle utajovaného svědka bylo při předávce vánočních cédéček přítomno několik dalších lidí (kteří ale, zdá se, mezi oficiálními svědky nejsou), lze si jen obtížně představit, že by zkušený agent tajné služby Petržílek předával ukradený kontraband tak neopatrně, aby v něm náhodný kolemjdoucí rozpoznal nahrávky odposlechů. Aktéři případu navíc událost popsanou utajeným svědkem vylučují.

„Pan Bárta odmítá, že by k něčemu takovému došlo. Stejně tak to, že by vůbec nahrávky dostal,“ říká politikův advokát Oldřich Chudoba. Stejně mluví Petržílkův obhájce Lukáš Trojan: „Žádná CD nikomu nedal.“ Jaké má obžaloba další důkazy, není známo, protože o nich nemluví veřejně. Státní zastupitelství na případ, který je od začátku veden kvůli projednávání citlivých skutečností v utajeném režimu, uvalilo informační embargo; hlavní zbraní obhajoby je tak vršit pochybnosti o korektnosti vyšetřování, což také dělá.

Obhájci si stěžují především na to, že po prvotním, v tisku široce probíraném zadržení Bárty a Petržílka a jejich výslechu před dvěma roky se věc zastavila na místě a nic dalšího se neděje, jako by obžaloba neměla zájem dotáhnout ji do konce. Žalobci a detektivové v neformálních rozhovorech tvrdí, že obhajoba se mýlí, a jsou přesvědčeni, že v budoucnu u soudu uspějí.

Faktem každopádně je, že ve vyšetřování jsou značné prodlevy. Kriminalistický ústav doteď během uplynulých dvou let nenašel čas na zpracování klíčového posudku, který by mohl ukázat na Petržílkovu vinu, či nevinu. Jedná se o rozklíčování jeho zabavených počítačů a mobilů, v nichž může být stopa, jestli na nich nahrávku v BIS zkopíroval. Žaloba uložila expertům analýzu zpracovat do konce ledna 2014, k tomu ale nedošlo.

Žalobci však s médii s odkazem na utajované projednávání případu dlouhodobě nekomunikují. Stejně jako vedení BIS. Mimo záznam lidé pracující na vyšetřování uvádí, že Kriminalistický ústav nemá dostatek kvalitních expertů na prolomení sofistikované techniky, a věc zpomaluje i to, že je zavalen dalšími případy. Kromě stále nehotové analýzy není jasné ani to, zda byl, či nebyl vyslechnut někdo z lidí, kteří měli Petržílka podle utajovaného svědka vidět CD Bártovi předávat. Ve výpovědi nejsou uvedena jejich jména, což může být kvůli jejich ochraně; ale stejně tak možné je, že je svědek neznal nebo si je vymyslel.

Ať už je liknavost vyšetřovatelů kauzy Petržílek jen zdánlivá, nebo skutečná, každopádně pomohla k životu spekulacím a divokým vysvětlením. V bezpečnostních kuloárech se již delší dobu mluví o tom, že Petržílek se mohl stát obětí konspirace vedení BIS, které si ho mohlo vybrat jako zástupný terč. Například aby odvedlo pozornost od skutečného pachatele, jehož mohlo mít zájem na rozdíl od Petržílka z nějakého zatím neznámého důvodu chránit. Šéf BIS mohl chtít také ukázat, že nekompromisně stíhá úniky, a tím si tak krýt aférou rozhoupanou židli.

Stejně tak je možné, že Petržílek čin skutečně spáchal. Oddělení, které vedl a jež vyšetřovalo ty nejzávažnější ekonomicko­politické případy, nahrálo v roce 2007 inkriminované odposlechy Béma s Janouškem. Petržílek k nim měl tedy přímý přístup. Zároveň byl podle svědectví některých kolegů dlouhodobě frustrovaný, že vedení BIS odposlechy přes jejich zřejmé náznaky klientelismu nikdy nepředalo policii, mohl proto mít motiv poskytnout je Věcem veřejným, jež se právě profilovaly jako protikorupční strana.

Že by si Bárta nahrávky objednal, ale nic z dostupných důkazů nepotvrzuje, nicméně informace z odposlechů se šéfovi ABL mohly v politickém boji hodit. A „obchodní“ důvod ke službičkám pro Bártu mohl mít i Pertržílek. Poté co po vlastní žádosti odešel z BIS, získal o něco později vysokou pozici šéfanalytika protikorupční policie (kde měl přístup ke všem citlivým informacím o operacích jednotky) – a na jejíž personální obsazení měly v té době vliv právě Bártovy Věci veřejné.

Případem úniku odposlechů se v minulosti dvakrát zabývala poslanecká komise pro kontrolu BIS, ale vždy jednala v utajeném režimu, proto nikdo z jejích členů nechce říkat, co konkrétně řešila. Petržílkův advokát podal kvůli průtahům ve vyšetřování stížnost k Ústavnímu soudu, ten však zatím nerozhodl. Kromě toho usiluje pro svého mandanta o veřejný proces.

V novém Respektu dále najdete: