Dopisy

Oddělit a do naha

Respekt 40/2015

Děkuji za otištění reportáže z uprchlického detenčního tábora v Bělé pod Bezdězem. Tamní situace mě naprosto šokovala a hádám, že nebudu jediná. Nikdy bych neřekla, že jsme schopni se k lidem v tak těžké životní situaci zachovat takovýmto způsobem, a dost mě to mrzí.

Myslím, že by to už stálo za demonstraci před táborem za urychlené zlepšení podmínek uprchlíků. Tu ale organizovat neumím (nicméně kdyby se toho někdo chopil, ráda přijdu…), tak jsme se alespoň s kamarádkou rozhodly zkusit se do tábora nějak dostat a připravit aktivity a tvoření pro děti.

Lenka Matoušková

Neviditelní

Děkuji za výborně připravený speciál s články Petra Třešňáka. Některé byly pro mě nové a objevné, například Léčba extází nebo text o schizofrenii, u starších jsem si uvědomila, jak moc mi utkvěly, i když jsem je četla před delší dobou.

Olga Pohl

České švejkyně

Respekt 41/2015

Reliktem patriarchátu ve skutečnosti není ani tak přípona -ová jako spíše způsob, jakým žena k příjmení přijde. V českém prostředí v drtivé většině získává příjmení po otci, při sňatku od manžela. Osobně jsme se k této otázce postavili poněkud netradičně. Rozhodli jsme se totiž vzájemně se o radost i starost změny občanské identity podělit tak, že jsme si při sňatku zvolili nové, respektive staronové příjmení, totiž rodné příjmení po babičce. S touto možností český zákon nepočítá, a tak bylo třeba projít krkolomným úřednickým procesem změny příjmení. S výsledkem jsme však spokojeni, změnu identity a obíhání úřadů včetně třeba kompletní výměny rodného listu jsme si užili společně.

Domníváme se, že celé debatě by prospělo od sebe oddělit otázky genderové rovnoprávnosti od otázky jazykové. Jazyk je nástroj komunikace, skrze nějž můžeme myšlenkové stereotypy pozorovat, jazyk samotný však za ně odpovědnost nenese. Nelze tudíž předpokládat, že je odstraníme zásahem do jazyka, kterým přikážeme, jak o ženách či mužích uvažovat. Z jazykového hlediska představuje problém nepřechylování, zatímco čistě z genderového pohledu je problémem spíše stereotyp přejímání příjmení čistě z mužské linie.

Žijeme však ve světě, kde stýkání či potýkání stejného s jinakostí může přinést nečekaná řešení, a to v dobrém i zlém. Tím hlavním problémem zřejmě není, jestli přechylovat či nepřechylovat v češtině, avšak jde více o možnost svobodné volby s plným vědomím dopadů, které svobodná volba v důsledku přinese. Nejsou však přínosy různorodosti ve výsledku hodnotnější než ono po česku komediální: „Vy jste pan, nebo paní Gogo? My všichni jsme Gogo!“

Václava Kettnerová a Vít Kettner, Praha

Němečtí přátelé a my

Respekt 42/2015

Ano, jsme součástí EU a měli bychom si navzájem pomáhat, zejména my ze států střední a východní Evropy máme morální povinnost oplatit obrovskou finanční podporu, kterou dostáváme ze systému evropských dotací. Jsme opět součástí civilizované Evropy a sdílíme společný étos, ne nadiktovaný zvenčí, ale plynoucí z naší podstaty. Není pravda, že by Češi nebyli schopni pomoci potřebným, historie tomu nenasvědčuje.

Němečtí přátelé udělali chybu. Vzhledem ke zkušenostem z 20. století a jejich následné sebereflexi je pochopitelné, že nejsou schopni ve vztahu k imigraci zaujmout realistické stanovisko – jejich přetrvávající pocit viny je omlouvá. To ale neznamená, že by bylo trestuhodné na chyby poukazovat a bránit se jim. Nelze Německu vytýkat sociální zabezpečení a trvání na lidských právech. Co se vytýkat dá, je jejich nepřipravenost na atraktivitu životní úrovně. Je možné vytknout Angele Merkelové, že vysílala opakovaně do světa signály, že Německo je schopné se vypořádat s přistěhovalci. Bylo to nedomyšlené selhání, protože to logicky strhlo vlnu, kterou není v silách žádného státu zvládnout ani po organizační, ale ani ekonomické a společenské stránce.

Německo přes svoji počáteční neochotu být lídrem EU právě pro svoje selhání ve 20. století se postupně lídrem stává. Proto nemusí své hranice zavírat a „hnát zbídačené lidi do Česka nebo Rakouska“, stačí, když prosadí procentuální kvóty.

Ano, Merkelová udělala chybu, ale špatně si to nevysvětlily ostatní země, že nemusí nic dělat. Otázka je, zda si to „špatně“ nevysvětlili ekonomičtí migranti.

Nevím, jestli v článku investicí do budoucnosti je myšlen vděk Německa, či obohacení naší společnosti lidmi ze zcela jiného prostředí, s jinou mentalitou, s neznalostí demokratických principů a závislostí na náboženském životě zcela odlišném od evropských standardů. Myslím, že obojí je naivní představou. Pokud nechceme destrukci evropských hodnot, které umožňují poskytnout pomoc skutečně potřebným, je nutné stanovit reálné možnosti společnosti a ochránit ji na vnějších hranicích. Zejména poskytnout masivní pomoc vně EU, mít sílu ekonomickou migraci repatriovat a odhodlání usídlené uprchlíky integrovat do společnosti bez slevování z evropských hodnot.

Jiří Kroutil