Jménem zákona, trenky dolů

Práh citlivosti se může posouvat nenápadně, zato velmi rychle. Stačí párkrát lhostejně přihlížet tomu, jak zloděj někomu vytahuje peněženku z kapsy a stane se z toho norma. Lupič totiž zjistí, že ho nikdo nezastaví. Ještě vážnější je, když práh citlivosti posouvají politici za asistence policie. A právě toho jsme byli v poslední době několikrát svědky. Policie, úřady a justice začaly zastrašovat, či přímo trestat lidi, kteří vyjadřují nesouhlas s prezidentem Milošem Zemanem.

O občanku méně

V teoretické rovině by zřejmě každý souhlasil s tvrzením, že ke svobodnému světu neodmyslitelně patří také právo na protest. Zejména pokud se ten protest týká mocných. Počítá s tím dokonce i právo, veřejně aktivní lidé musí být schopni přijmout kritiku a někdy i jistou formu urážek, protože v demokratické společnosti jsou součástí regulace moci, kterou malá část našich spoluobčanů svírá v rukou. Mocní mají totiž mnohem snadnější cestu, jak své postoje nebo činy vysvětlit a obhájit. Obyčejní lidé – jakkoli je tento termín ošklivý – musí často křičet, aby byli slyšeni.

Střet s hlasem občanů může být pro politiky někdy velmi nepříjemný, ale pokud nikoho neohrožuje na zdraví, nevyzývá k likvidaci či nenarušuje nějakou akci natolik, aby se v ní nedalo pokračovat, je nutné právo na hlasitý protest hájit. Jen tak se dá garantovat, že mocní nebudou ještě mocnější a slabí ještě slabší.

Za poslední rok jsme ale byli několikrát svědky toho, že zdejší úřady a policie…