Žádný Ghibliland

Spojovat filmy a zábavní parky napadlo poprvé Walta Disneyho v padesátých letech; v éře, kdy se zrodilo to, čemu dnes říkáme konzumní společnost. Disneyland je spolu s McDonald’s chápán jako symbol globalizace, druh reprodukovatelné a zároveň dobyvačné kultury. Žádná originalita, jen známé a stejně dělané věci, vítězství jisté umělosti nad čímkoli spontánně přirozeným. Místo, kde se vše mění v tovární linku a návštěvníkům se líbí být symbolicky posunováni po pásu. Zpráva, že se v Japonsku otevře nový zábavní park tematicky zpracovávající známé hity, by tak byla nepřekvapivá – kdyby se ovšem jednalo o repliku hollywoodského parku s Piráty z Karibiku nebo parku, v němž by byla hlavní atrakcí domácí Godzilla.  Ovšem tentokrát jde o park, za nímž stojí animátorské studio Ghibli a legendární tvůrce Hajao Mijazaki. Čtyřiasedmdesátiletý muž, jehož filmy jsou v Japonsku navštěvovanější než Titanic nebo Harry Potter, a přitom si zachovávají velmi jemnou, lehce melancholickou a hodně zenovou poetiku. Dnes jeho tvorbu znají i české děti a mohou vyrůstat na titulech jako Naušika z Větrného údolí,Můj soused Totoro,Doručovací služba čarodějky Kiki nebo Ponyo z útesu nad mořem.

Park, jenž má být hotový příští rok, by měl být stejně poetický a magický jako Mijazakiho filmy a nepodobat se ničemu dalšímu. Už jen název Les, kam se vrací vítr!  Žádný Ghibliland nebo Totoroland. Sídlit bude na osamělém mořském ostrově porostlém lesem,…