Než mě odvlekli do lesa

„Všichni mi říkají Talatu (,Ta, která se narodila v úterý‘), protože jsem nejstarší ze sourozenců. A nejstarší sourozenci jsou u nás z úcty oslovováni jinak než pravým jménem. Než mě ti muži odvlekli do lesa, tak jsem chodila do deváté třídy na střední škole v Duhu. Mým nejoblíbenějším předmětem byla matematika. Bavila mě, protože je tak logická. Když jednou porozumíš logice zákonů matematiky, vyřešíš všechny úkoly snadno a rychle.“

Jakmile jsem si v úvodu reportáže německého týdeníku Die Zeit přečetl první slova o dívkách unesených v Nigérii teroristickou skupinou Boko Haram, bylo mi jasné, že to bude výjimečné (používám toto slovo, jakkoli je v tomto případě nepřesné) čtení. Bylo to ale ještě něco víc. Německým kolegům se podařilo zachytit jeden z nejděsivějších příběhů současnosti. Našli dívky a ženy, které uprchly či se jinak dostaly ze zajetí, a zaznamenali jejich vyprávění.

Jde o unikátní novinářskou práci, o svědectví, které by mělo být slyšeno. Toto jsou skutečné oběti islámských fundamentalistů, nikoli my, kteří se potýkáme s příchodem uprchlíků. Tak jako mi hned bylo zřejmé, že jde o mimořádné čtení, bylo mi v tu chvíli jasné, že musíme udělat vše, abychom text mohli přinést i našim čtenářkám a čtenářům. Jsem rád, že nám kolegové z Die Zeit umožnili koupit práva k publikaci, takže v tomto čísle najdete jak jejich reportáž, tak i originální fotografie. Vzhledem k délce textu jsme museli upravit obsah čísla (vynechat některé pravidelné rubriky), ale věřím, že to pochopíte.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery, šéfredaktor