Bémův Libeňák

Praze se mu neřekne jinak než Libeňák. Navrhl jej architekt Pavel Janák, autor pardubického krematoria nebo hotelu Juliš na Václavském náměstí, a ačkoli Holešovice a Libeň spojuje od roku 1928, kdy již u nás začal vládnout funkcionalismus, má ještě půvabné kubistické tvarosloví. Jak známo, právě kubismus v architektuře je jednou z mála věcí, kterou jsme se opravdu výrazně zapsali do dějin umění, protože nikdo jiný na světě se do něj nepouštěl. Turisté zajíždějící si za ním třeba pod Vyšehrad, kde je hned několik takových realizací, by mohli vyprávět.

Autor těchto řádků musí přiznat, že když v souvislosti s Libeňským mostem poprvé uslyšel slovo Blanka, zatrnulo mu. Ono taky zatím nebylo moc příležitostí, kdy by ten prokletý tunel zatrnutí nevyvolával. A vyvolává i teď: Technická správa komunikací hlavního města má totiž v plánu v rámci napojení silnic na Blanku most rozšířit. No, rozšířit. V reálu to rozšíření vypadá tak, že se prostě Janákův most zbourá a místo něj se tam postaví jiný. Protože ať se autor kouká na vizualizace zveřejněné technickou správou sebelíp, Janáka na nich už jaksi vůbec nevidí.

Praha 7 je proti, logicky se obává, že novým mostem bude do Holešovic jezdit ještě víc aut než teď. Magistrát z toho taky není dvakrát nadšený, úředníci dokonce přiznávají, že to tak nějak zdědili po Pavlu Bémovi (ano, další slovo vyvolávající zatrnutí) a už se s tím nedá hnout, protože dvoumiliardová investice už si žije svým vlastním životem.

Nejdelší silniční most v…