Až moc draho

Zdeněk Bakala a jeho společníci udělali nepochybně jeden ze svých životních obchodů. Minulý týden úspěšně prodali čtyřicet tři tisíc bývalých hornických bytů nadnárodní skupině Round Hill Capital. Cena, kterou obdrželi, nebyla zveřejněna, ale vzhledem k velkému počtu bytů se dá očekávat, že půjde o sumu v řádu mnoha miliard. Nečekaný prodej, jak zaznívá z Bakalova okolí, souvisí s rozchodem s bývalými obchodními společníky.

Předkupní právo

Bakalovi, který mimo jiné vlastní i Respekt, jeho krok nepochybně umožní rozvíjet další aktivity, v konečném důsledku se ale pro něj může ukázat až příliš drahý. Informace o prodeji totiž spustila silnou kritiku snad ze všech možných koutů – politiky počínaje (vládními i opozičními) a médii konče.

Ano, kapitalismus je drsná disciplína a kdo chce zůstat na špičce, musí často jednat nekompromisně a nesentimentálně. Problém však je, že tady se nejedná pouze o finanční transakce, ale o bydlení čtyřiceti tisíc domácností. Proto je namístě maximální opatrnost a citlivost.

Zdeněk Bakala v roce 2005 prohlásil: „Za tři roky budete vědět, jakým způsobem a kdy si budete moci byt koupit. Je jasné, že pro těžební společnost není hospodaření s byty nejdůležitější předmět činnosti.“ Jenže nájemníci se to za tři roky nedozvěděli. Kdyby se už tehdy jasně řeklo, jaké mají vlastníci plány, byla by situace přehledná a hlavně předvídatelná. Fakt, že nedošlo k prodeji bytů okamžitě, šlo chápat s ohledem na investice v řádu miliard, které společnost do oprav bytového fondu investovala a chtěla je nějakým způsobem zhodnotit, tedy dostat zpět.

Ve chvíli, kdy se ale se svými společníky rozhodl byty kompletně prodat, měli nájemníci dostat možnost nemovitosti odkoupit. A to tím spíše, že privatizační smlouva o prodeji OKD, kterou se zavázali dodržovat i noví vlastníci, říká, že nový majitel musí byty přednostně nabídnout nájemníkům, a teprve poté dalším zájemcům.

Mluvčí investiční skupiny BMM Roman Frkous k tomu pro Respekt říká: „Nájemníci mají předkupní právo v případě prodeje jejich bytu coby bytové jednotky. V tomto případě nejsou předmětem prodeje samostatné byty, ale společnost, která je vlastní.“ Možná to tak je, nicméně jde o právní kličku, která možná uspěje u soudu, avšak nezjemní pachuť, která zůstala.

Lukrativní břemeno

Když před časem Evropská komise posuzovala, zda stát neprodal OKD pod cenou, konstatovala, že nikoli. Výrok vysvětlila tím, že  součástí obchodu bylo i převzetí poměrně zdevastovaného bytového parku s potřebou nutných investic. Zároveň komise potvrdila, že „každý prodej bytů (…) by podléhal uplatnění doložky o předkupním právu“. Jinými slovy, jak vláda, tak Evropská komise vnímaly prodej bytů jako svého druhu břemeno, a ne příležitost k lukrativnímu obchodu.

Bohužel zástupci Zdeňka Bakaly a také on sám poskytli k dané transakci velmi málo informací. Je to chyba, protože rozhodně je o čem informovat. Jedna z otázek, jež visí ve vzduchu, zní, proč se k takovému kroku rozhodl muž, který si tak zakládá na své pověsti. Musel přece vědět, jakou odezvu vyvolá.

Ze všech zdrojů, jež jsme oslovili, se sbírá pouze částečný obrázek. Například že Zdeněk Bakala byl svými zahraničními partnery postaven před hotovou věc, protože nemají k Česku žádný vztah. Takové vysvětlení může být veřejnosti lhostejné, pokud se ale zakládá na pravdě, bylo by dobré to říci. Následovala by otázka, jak se ke kritice, která se ze strany bývalých nájemníků ozvala, postaví a jestli se chystá peníze získané z prodeje bytů investovat zpět do kraje, jenž mu umožnil zbohatnout.