Všichni z cesty!

Otázka: „Co si mám myslet o tom Babišovi?“ je za poslední rok jasně nejčastější z těch, s nimiž se člověk s profesionálním zájmem o politiku mezi lidmi setká. O politice v demokracii se má mluvit spíš v dobrém (je to naše politika), proto i babišovská odpověď bývá opatrná: „Má obrovské peníze, vlastní média a na krku podezření ze spolupráce s komunistickou rozvědkou. Teď je však díky voličům v politice, lidé na něj vsázejí a je třeba počkat, jak s popularitou naloží. Rizika jsou ovšem velká.“

Opatrnost ale musí stranou, minulý týden Andrej Babiš předvedl, proč se ho mají Češi bát. Napřed Česká televize dobře popsala, jak jedna z Babišových firem řeší obchodní spor gangsterskými metodami – zničením milionového majetku svého konkurenta. O několik dní později jeden z poslanců sociální demokracie prohlásil o Babišovi, že prosazuje takovou verzi zákona o pojišťovacích makléřích, která vyhovuje jemu nebo jeho přátelům (ve hře jsou miliardy korun, o věci píšeme na str. 21). Babiš si na kritického poslance nechal od svých lidí sestavit složku kompromitujících materiálů a místo věcné debaty oponentovi hrozil, že ho zdiskredituje.

Snadná práce

Politici a média se začali ptát, na koho dalšího si Babiš vede podobná „kompra“. Problém ovšem není v tom, že si šéf ANO sbírá informace na své konkurenty. Zvlášť během volebních kampaní jde o běžnou metodu politického boje, který – pokud nejde o lži – pomáhá pročistit politiku. Problém je, jak Babiš tyhle informace použil.

Šéf ANO označil zmíněného poslance za korupčníka. Není ale motivovaný snahou odkrýt korupčníky. To by s informacemi, pokud jsou průkazné, přišel už dávno. Jeho jediná snaha je zastrašit oponenta. Nebo ještě hůř – zastrašit i všechny příští potenciální oponenty a kritiky. Tady by měli zpozornět všichni: dobrá politika, kterou Češi od svých reprezentantů vyžadují, se nedá dělat se strachem v hlavě.

Z Babiše šel strach už dřív. Díky penězům a médiím má nesrovnatelně větší možnosti sbírat kompromitující informace a pouštět je to světa než kdokoli z jeho protivníků. Dlouho šlo o teorii, teď ale vidíme, jak se obavy naplňují. Problém je navíc zjevně hlubší než v jednom lapsu.

Babiš nectí politiku jako prostor, kde soutěží různé programy, které jejich zastánci musí otevřeným způsobem obhajovat tak dlouho, dokud to oponenti vyžadují. Předseda ANO chce mít snadnou práci. Kdo by nechtěl, jenže on používá metody, jež má zřejmě rád ze svého byznysu. Zvláště jednu: kritika nebo jen nesouhlas znamená projev nepřátelství. A nepřátele je nutné klidit z cesty. Ostatně i MF DNES si Andrej Babiš koupil, protože se mu nelíbilo, jak o něm ty noviny píší. I tam byl zájem umlčet kritiku bez ohledu na nepsaná pravidla, podle nichž politici nemají vlastnit toho, kdo má v popisu práce je kontrolovat.

K soudu? A proč?

Důkazem, že Babiš nectí demokracii, je i zmíněný obchodní spor jeho Agrofertu. Na jižní Moravě koupil farmu, jejíž majitel si smluvně vymínil právo nadále užívat některé se svých bývalých polí. Agrofert tohle právo zpochybňuje. Jenže místo aby se obrátil na soud, postříkal sporné pole jedy a zničil tím pšenici za několik milionů korun.

Babiš možná o sporu nevěděl, po zveřejnění gangsterských metod jeho podřízených nicméně nevykazuje známky toho, že by mu takový postup zásadně vadil. Žádný úlek, lítost či kritika svých podřízených. Naopak se chová podle zásady z byznysu – hlavně nepřiznat chybu a neoslabit podnik pro případný trestní spor.

Jenže Andrej Babiš je teď politik. Musí tedy občany přesvědčovat, že se v téhle zemi vyplatí řešit spory u soudu, nikoli ničením majetku protivníka pod dohledem najaté ochranky. Musí také vědět, že výhrůžky a zastrašování zabíjejí politickou soutěž, o jejíž kultivací má dbát. Pokud tohle hodně rychle nepochopí, adeptem na nějakou verzi ředěného chemického postřiku se stane sám Andrej Babiš.