Balíky nepotřebují větrat ani zatopit

Daniela Komanická se minulý týden potřebovala dostat z Prahy do Hradce Králové. Když přišla chvíle, kdy ji naloží na plošinu pro handicapované a vysunou do vozu, zjistila, že ji pracovník nádraží strká do nákladního vagonu určeného na přepravu balíků. Cestu pak strávila v neodhlučněném voze s jedním zamřížovaným oknem, bez možnosti použít toaletu. „Připadala jsem si jako neživotná věc, prostě náklad. Bez nějakého upozornění, jen tak, za cenu jízdenky, jakou měli lidé kráčící do klimatizovaných kupé s možností použít toaletu a dát si kávičku,“ líčí paní Komanická.

Diskuse pod fotografií z potupné cesty na sociální síti ukázala, že tohle se lidem bez možnosti chodit děje běžně. Souprav, které nemají vagon přizpůsobený pro lidi pohybově znevýhodněné, je v Českých drahách ještě v roce 2015 jenom skoro polovina. A kromě ponížení to přináší i fyzické strázně – balíkům se v létě nevětrá a v zimě netopí.

„Lidé mají od letošního roku možnost si v rezervačním formuláři Českých drah objednat bezbariérový vagon, většinou je možné vyhovět, když to víme dostatečně dopředu,“ sděluje mluvčí ČD Radek Joklík. To znamená, že člověk na vozíku musí provést rezervaci minimálně 24 hodin předem a ne vždy to vyjde, mnohdy se musí smířit s tím, že pojede jindy a jinudy. A případy, kdy se člověk se znevýhodněním musí někam dopravit nenadále, nebo zkrátka chce někam cestovat dříve než za 24 hodin, pak končívají v nákladním voze.

Tyhle nesnáze se netýkají jen dopravy vlakem, ani tramvajové a autobusové spoje z hostivařského bytu paní Komanické do centra Prahy nejsou pro vozíčkáře ideální: minulou středu se potřebovala dostat z centra domů a na refýži strávila večer hodinu a půl, než přijela bezbariérová tramvaj číslo 22.

„Je to tak, věci se sice mění k lepšímu, ale pomalu,“ říká předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR Václav Krása. „Dlouho se v tom směru tady nedělo nic a to dohánění trvá. Ale zrovna České dráhy jsme letos ocenili cenou Mosty za dobrý přístup k problému vozíčkářů.“ Ten dobrý přístup znamená, že ČD zavedly onen rezervační formulář a také si nechávají od Národní rady osob se zdravotním postižením ČR radit: letos předělávají 64 vagonů na bezbariérové a díky radám praktických znalců se podařilo najít ve vagonech o deset centimetrů více na manipulaci s vozíkem, rozšířit dveře do kupé tak, aby se do nich dalo vjet i zešikma, protože jinak to v úzké chodbičce nejde. „Právě tohle oceňujeme, že s námi komunikují a nakonec ty plány na úpravu vagonů změnili podle našich požadavků, i když se to prodraží,“ připomíná Václav Krása.

Podle statistik ČD, které vypravují denně sedm tisíc spojů, se na vozíčkáře začalo myslet kolem roku 2009, kdy počet bezbariérových vagonů stoupl na více než dvojnásobek – z 676 kusů na více než 1400, pak to šlo pozvolna nahoru až k letošnímu plánu na 4612 spojů s bezbariérovým vstupem. „Začalo to s rokem, kdy se tu konečně začal obnovovat vozový park, brzdil to nedostatek peněz,“ říká mluvčí drah Joklík.

ČD tvrdí, že jejich cílem je dosáhnout stejného stavu bezbariérovosti, jako je v Německu či Rakousku, ale je to náročný úkol. Česko totiž až do listopadu 1989 úspěšně předstíralo, že handicapovaní lidé neexistují, a následky se projevují dodnes. Sehnat miliardy nutné k tomu, aby už lidé na vozíku nemuseli cestovat jako balíky v nevytopených nákladních vagonech, nepůjde úplně rychle a ideální stav tak na zdejší nádraží dorazí s výrazným zpožděním.