Je to lepší než dřív

Debata o domácím či sexuálním násilí už dávno není tabu. Partnerské vztahy jsou však velmi komplikovaná disciplína a není divu, že i v této oblasti řada mýtů přetrvává a naopak se objevují nové situace dané proměnou společnosti i nástupem technologií. Nové trendy i překvapivé souvislosti dlouhodobě zkoumá přední britská expertka na „genderové“ násilí Marianne Hesterová. A mluví o tom, že násilníci trpí zdravotními problémy, nejvíce ohrožené jsou mladé vysokoškolačky nebo proč si na násilí nejvíce stěžují ženy ze zemí s největší rovností pohlaví.

Pod dojmem čerstvě potvrzených zpráv o týrání, kterému vystavují ženy extremisté z Islámského státu či Boko Haram, se zdá, že v globálním kontextu se nebezpečí genderového násilí spíše zhoršuje. Žijeme v tomto smyslu opravdu ve špatné době?

Jak kdo. Uvědomme si, že v Evropě zároveň začala loni platit tzv. Istanbulská úmluva, která vzbuzuje velké naděje. Byť je paradox, že je pojmenována po turecké metropoli, protože tam byla podepsána, ale Turecko se k ní nepřipojilo. Tato úmluva je klíčová proto, že jednak rozšiřuje struktury, v jejichž rámci se genderovým násilím zabýváme, ale hlavně tento typ násilí propojuje s nerovností pohlaví. Jisté zmínky jsou už v jedné z úmluv OSN, ale tady je to hlouběji promyšleno. Tím se debata dostává do zcela jiného kontextu: takto vidíme domácí násilí, sexuální násilí, stalking, mrzačení genitálií či další podoby násilí jako výraz genderové nerovnosti.