Venuše Samešová

Vzpomínky „krásné míšenky o tom, co se dělo v domě Jiřího Muchy“ si mnoho lidí koupí z podobných popudů jako bulvární čtivo. Touha po drbech, soukromí slavných, očekávání pikantností. Takové lidi ovšem životopis Venuše Samešové (1955) asi zklame. Propadnou se totiž do inteligentně vyprávěného života, který nebyl v normalizačním Československu běžný, byť v řadě věcí se v něm kdekdo může poznat.

Venušin dědeček z matčiny strany byl Afričan z Toga, ale brzy se vytratil poté, co se ukázalo, že krom své ženy se stýkal intimně i s tchyní. Venušina maminka byla do Čech přesazená Holanďanka, která rezignovala na vnější realitu včetně výchovy dětí a našla si útočiště za hradbou knih a časopisů. Tatínek byl bohém a přírodní filozof, jenž našel uplatnění jako krotitel lvů v cirkusu. Patnáctiletá mulatka se coby studentka umělecké školy dostala do prostředí výtvarných umělců a stala se přítelkyní jednoho známého českého ilustrátora a balonového letce. Ten ji po seznámení skutečně vzal do legendami opředeného bytu Jiřího Muchy, kde se na mejdanech dívky svlékaly a kde si voyeuři přišli na své při sledování občas souložících dvojic. Podle autorky to však nebyly hromadné orgie, spíše pitky a hodně řečnění – zapletené v magických siločárách kontroverzního majitele bytu, který se často choval jako intrikán z Nebezpečných známostí.

To vše navíc vidíme zpětnou a silně psychologizující optikou dospělé ženy, emigrantky, která ve vzpomínkách hledá především samu sebe: analyzuje, do jakých situací se dostala vlivem nedotčenosti matčinou výchovou, vlivem otcových názorů a jak ji ovlivnil výběr mužů, s nimiž spojila život. Klíč nachází v mateřství; to z ní udělalo dospělou sebevědomou ženu. A mateřským pohledem hodnotí nejen ony muže, ale vlastně celý svět, který je podle ní v plenkách – čekající na pečující ženskou ruku, jíž se jí samé v dětství nedostávalo.

Autor je kulturní publicista.

Venuše Samešová: Venuše Samešová
Pejdlova Rosička, 301 stran