Terminátor 5: Rakouský kulturista se opět vrací
V novém vydání Respektu najdete zdarma vložený časopis Sezona, který nabízí kulturní přehled na letošní léto
Součástí aktuálního Respektu 23/2015 je zdarma vložený časopis Sezona, který nabízí kulturní přehled na letošní léto. Najdete v ní soupis hudebních i divadelních akcí na celé léto. Nechybějí domácí i zahraniční výstavy, filmové premiéry, tipy na letní čtení i na putování s architektonickou ročenkou. Součástí jsou i profily hudebníků, herců či výtvarníků, jejichž tvorbu můžete v létě spatřit. Patří k nim také text o fenoménu letních kin nebo o novém pokračování Terminátora, který odemykáme:
I’ll be back (Já se vrátím),“ sliboval vždy terminátor v podání Arnolda Schwarzeneggera. A dělá to už třicet let, takže celá série se rozprostírá napříč čtyřmi dekádami. Není divu, že po skončení natáčení zatím posledního, pátého dílu bývalý rakouský kulturista a kalifornský guvernér děkoval na Twitteru hlavně maskérům.
Snímek s názvem Terminátor: Genisys přichází do kin 9. července a mezi ním a čtyřkou zeje šestiletá prodleva. To ale není nic neobvyklého. Čtvrtý díl dělí od třetího stejná doba a mezi dvojkou a trojkou je celých dvanáct let. Úplně první díl tu byl v roce 1984 a šlo o nízkorozpočtové „béčko“.
Režisér James Cameron byl tehdy v podstatě začátečník a Schwarzenegger měl sice za sebou hit Barbar Conan, ale rozhodně nebyl superhvězda. Jenomže právě tato akční sci-fi se stala ikonickým filmem osmdesátých let, který rozpoutal vlnu nápodob, módu vraždících kyborgů. Terminátor především vrátil žánr sci-fi z vesmíru a budoucnosti na planetu Zemi a do současnosti. Ne, že by neexistovaly žádné civilní sci-fi, ale většinou se odehrávaly v laboratořích. Terminátor přinesl velmi syrový realismus ulic, barů a bytů amerického velkoměsta.
Náhradní otec-stroj
Bezprecedentní byl i ve svém akčním tempu: je to film na svou dobu velmi rychlý, pohybuje se bez zastávky a nezdržuje se vysvětlováním. Diváky mohl v pozitivním slova smyslu dráždit rovněž příběh se svým paradoxem časové smyčky a tím, že jde o postmoderní převyprávění Nového zákona – zrození mesiáše.
Silná v té době byla i očekávání apokalypsy v podobě atomové války: v osmdesátých letech panovala studená válka mezi Východem a Západem a lidé žili s vědomím, že každou chvíli může svět skončit. Film pak oslovoval tento vnitřní strach mnoha diváků , kteří ho prostřednictvím akce a zničením hrozby z budoucnosti mohli v kině ventilovat.
V neposlední řadě se Terminátor vymykal z tradic ostatních sci-fi a hororových monster tím, že mnoho diváků chtělo být terminátorem. Arnold Schwarzenegger na to později vzpomínal, že mu hodně lidí tehdy říkalo, že už je omrzel Superman. Lidem se spíše než nadčlověkem líbilo být strojem - bez ohledu na to, že šlo původně o zápornou postavu.
Cameronovi se pak druhým dílem povedl ohromující kvantitativní i kvalitativní skok a za tehdy rekordních sto milionů natočil pravděpodobně nejlepší pokračování všech dob, jehož status uznávají i oficiální instituce, neboť Terminátor 2: Den zúčtování byl začleněn do sbírky Muzea moderního umění v New Yorku.
Kromě dodnes nestárnoucích a tehdy fascinujících digitálních triků film proslul i tím, jak progresivně vypráví o silných ženských hrdinkách, které porážejí muže a monstra. Objevuje se tu i pozoruhodný model rodiny – tvrdá matka bez partnera, syn, jehož chrání náhradní otec-stroj, který je ale zároveň dítětem, jež se od syna učí být lidštější. Matka syna také chrání, zároveň on ji udržuje při smyslech.
Postupně jsme se ale dostali k letopočtu, kdy apokalypsa měla proběhnout a Terminátora s jeho atomovou válkou nahradil o něco sofistikovanější Matrix, který rovnou předvedl vizi totálního zotročení lidstva stroji a jeho uložení ke spánku ve virtuální realitě.
Hodný, nebo zlý?
Třetí díl Terminátor: Vzpoura strojů, který již nerežíroval Cameron, ale Jonathan Mostow, se tak soustředí především na vylíčení posledních dnů před nevyhnutelnou vzpourou počítače Skynet a jeho pointa spočívala v tom, že příští vůdce lidského hnutí odporu musí být zachráněn a ukryt před jadernými explozemi i proti své vůli. Snímek však již paradoxně postrádal dřívější syrovost a osudovost a vsadil více na ironický humor – když už si publikum na všechny konce světa zkrátka zvyklo.
Inovací byla pouze postava ženské terminátorky. Pokus o serióznější pojetí představoval zase čtvrtý díl, který se kompletně odehrává v budoucnosti, z níž jsme v dřívějších filmech viděli jenom záblesky. Mělo jít o začátek nové trilogie plné postapokalyptických obrazů zkázy, jenomže film si nevedl komerčně tak dobře.
Čtvrtý Terminátor se vyznačoval úpornou snahou zavděčit se více druhům publika, ale pořádně nebyl zacílen na nikoho. Zůstává vážný, ale namísto výše zmiňované osudovosti rozsévá protivný americký patos, jemuž se Cameron zázračně vyhnul. Jako vystudovaný fyzik rovněž věděl, kdy do reality vložit něco naddimenzovaného až magického, aby to diváci přijali.
Všechny čtyři díly Terminátora nicméně vydělaly v kinech více než 1,4 miliardy dolarů a v éře nekonečných pokračování se pětce nebylo možné vyhnout. Z dosavadních ukázek se zdá, že film se opět snaží o trochu odlehčenější atmosféru, minimálně tím, že tematizuje Schwarzeneggerovo stárnutí. Nyní sedmašedesátiletý herec se již nedokáže dostat do stejné formy jako kdysi, naopak si schválně nechal zvýraznit šediny.
Publikum teď do chvíle premiéry dráždí otázkou, co je jeho postava vlastně zač. Člověk, jenž se stal předobrazem terminátorů, hodný, nebo zlý stroj? Režisér Alan Taylor, jenž stojí za seriálem Hra o trůny a druhým dílem komiksového Thora, by nemusel být špatnou volbou.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].