Městská chata

Nositelem Národní ceny za architekturu za rok 2014 se stala chata u Máchova jezera architektů Pavla Nasadila a Jana Horkého. Odemykáme při té přiležitosti text, který o stavbě vyšel v Respektu 36/2014.

Chatařství je fenomén neodmyslitelně spjatý s historií Čechů a Česka. Na vrcholu zřejmě bylo v období socialismu, kdy umožňovalo nejen únik od městského života, ale zároveň od nesvobody a kontroly. Ovšem ani ve svobodné společnosti jeho popularita nijak dramaticky neklesá; a příliš se nemění ani jeho podoba. Jakkoli jsou jednotlivé chaty rozdílné, jejich architektura dodnes vykazuje nemalé množství společných znaků.

Pochopitelně k tomu přispělo omezení velikosti, což bylo dáno zákonnými limity, ale též volba materiálů. Vše muselo být dostatečně laciné a dostupné, navíc většina chat vznikala svépomocí. Výsledkem jsou koláže různorodých barev a tvarů naplňující zdejší představu, jak taková chata vypadá a co má plnit. Nedávno dokončená chata u Máchova jezera od kanceláře FAM Architekti ovšem dokládá, že tomu tak nemusí být automaticky.

Zadavatel si objednal objekt, který vyrostl na půdorysných rozměrech původní chaty (velikost 43 m2). Zároveň si přál využívat chatu po celý rok a uvnitř chtěl mít možnosti, které mu umístění u břehu nabízí. Kromě individuálního architektonického návrhu své sehrála i větší škála výrobků, technický pokrok materiálů a možnosti přesné konstrukce. Například šest centimetrů tlusté akumulační desky uvnitř obvodových stěn zvyšují tepelný odpor pláště, dřevěná konstrukce byla vyřezána metodou laser-cut a smontována na místě.

Výsledkem je seříznutý hranol s otevřeným přízemím, které obsahuje pouze uzavřený box s toaletou, sprchou a malou kuchyní. Krb, sklad dřeva a úložné prostory jsou integrovány do užší stěny a zakryty bíle naolejovaným smrkovým dřevem, jež tvoří vnitřní obklad stavby. Do patra je pak situováno spaní přístupné po strmém ocelovém žebříku.

Řada věcí nezbytných pro život na chatě je v samostatně stojící kůlně pojaté podobně minimalisticky jako hlavní objekt – a navzdory malým rozměrům tak stavba působí uvnitř výrazně větším dojmem. Sympatické je i bodové založení na patnácti ocelových vrutech do skály, která se nachází půl metru pod úrovní okolního terénu, což představuje menší zásah než například betonové pasy.

Spojení mezi vnitřkem a vnějškem zajišťuje zasklená plocha přes celou šířku delší stěny; to je jeden ze zásadních rozdílů oproti minulosti. Malé okénko nahradil panoramatický výhled na vodní plochu přerušený pouze sestavou bříz a borovic rostoucích v blízkosti objektu. Technické vlastnosti skel jsou dnes již na takové úrovni, že ani větší plocha nemusí mít zásadní vliv na snížení tepelné pohody uvnitř.

Prosklená plocha může být navíc na noc či v nepřítomnosti majitelů uzavřena pomocí harmonikově stahovací stěny, jež pak plynule navazuje na vnější plášť objektu ze svislých modřínových latí. Těmi jsou pokryta i zbylá dvě menší okna – byť s většími rozestupy propouštějícími světlo dovnitř.

Nejvyšší bod stavby opticky navazuje na osu mola, které je po příjezdu lodi jedním z přístupů k domu. Důležitým prvkem je předsazený vodorovný stupeň, jenž lemuje prosklenou jižní fasádu. Slouží jako malá veranda, místo k posezení a zároveň zjemňuje kontrast mezi vnitřkem a vnějškem.

Na kraji Máchova jezera vznikl hybrid, který pro řadu lidí může v přírodním prostředí působit až cizorodě. O změnu atmosféry oproti městu se zde stará především okolí, přírodní prostředí, nikoli sám objekt. Šplouchání vody, zpěv ptáků, sluneční paprsky odrážející se dovnitř od vodní hladiny či déšť bubnující na plechovou střechu netradiční chaty.

Autoři: Pavel Nasadil, Jan Horký, FAM Architekti, s. r. o.

Spolupráce: Ondřej Freudl

http://www.famarchitekti.cz

Stavební povolení: 2011

Stavba: 08/2013–08/2014

Zastavěná plocha: 42,5 m2

Objem: 200 m3