Vážená paní Natalije Gorbaněvská,

píši Vám pozdě, neboť v loňském roce jste opustila tento svět. Ale píši Vám přesto, při vědomí, že věci marné ještě nemusí být vždy zbytečné – o čemž jste mne přesvědčovala Vy sama svým jednáním právě na tomto světě. Psala jste krásné milostné básně. V roce 1968 jste se sedmi přáteli protestovala na Rudém náměstí v Moskvě proti invazi sovětských vojsk do tehdejšího Československa. Šoupli Vás za to jako schizofreničku na léta do blázince. Psala jste dál, až do konce života, krásné a úzkostné milostné básně.