Antropologové na válečné stezce

„Nervózně jsem v zadní kapse kalhot nahmatal svůj zatím téměř prázdný zápisník a hned se cítil o něco odhodlanější. Vzrušení z prvního setkání s Janomamy bylo skoro nesnesitelné, jak jsem se v podřepu soukal nízkým průchodem v hradbě z palmového listí na vesnické náměstí. Tam jsem se až zajíkl překvapením při pohledu na tucet statných, nahých, zpocených a ošklivých mužů sledujících mne nervózním pohledem přes napjaté luky se zamířenými šípy. Nudle temně zelených smrkanců (vyvolaných šňupáním halucinogenního prášku ze semen stromu Anadenanthera peregrina) jim visely z nosu – tak dlouhé, že jim skapávaly na bradu a dále na hruď, až se nakonec na jejich břiše rozpustily v červené hlince a potu.“ Tak začíná terénní výzkum nejspíš nejobdivovanějšího a zároveň nejnenáviděnějšího žijícího antropologa Napoleona Chagnona a také jeho nová kniha Ušlechtilí divoši: můj život mezi dvěma nebezpečnými kmeny – Janomamy a antropology (2013). Jak čtenář postupně sezná, jsou Janomamové z obou kmenů tím mírumilovnějším.