Bezvládí v Česku

Stát na nic nepotřebuji – to byl častý výrok (zejména úspěšných) podnikatelů v devadesátých letech. Penze se nedožiju, za doktory platím už teď a děti půjdou na soukromou školu. Takže daně platit nehodlám, zněla zdánlivě logická argumentace. Dnes tyto argumenty tak často slyšet nejsou. Rostoucí komplexnost moderního světa a zkušenost, že řadě zemí se daří velmi dobře i díky přispění fungujícího státu, u mnohých podobné vnímání změnily.

Přesto je vláda obecně pořád málo oblíbenou institucí. Ani vlády, které vypadaly pro tu či onu skupinu obyvatel nejslibněji, nakonec nesplnily to, co voličům slíbily. Proto lidé nahrazení kabinetu skupinou „expertů“ vítají. Zřejmě se jim tato vláda zdá „méně vládní“.

Činy prezidenta Zemana toto přání vyslyšely a čeká nás zřejmě „nejméně vládovitá vláda“, jakou kdy země měla. Při ekonomické mizerii – propad ekonomiky dosáhl počátkem roku 2,4 procenta, což by stačilo na místo v pětici nejhůř rostoucích ekonomik EU – se tak musíme ptát, co to pro českou ekonomiku může a bude znamenat.

Nevláda

První otázkou je, jak budou ministři vybraní premiérem Rusnokem řídit zemi. Bude prezidentem Zemanem prosazená vláda v ekonomické oblasti pokračovatelkou současného kabinetu, nebo bude hledat jinou cestu? Rétorika prezidenta i volba řady ministrů (blízkých levé části politického spektra) naznačuje spíš druhou možnost – nicméně ekonomické názory premiéra samého jsou myšlenkám Nečasovy vlády blízké.

Navíc se „experti na pár měsíců“ budou ve svých úřadech – kterým zpravidla zpočátku nebudou moc rozumět – opírat o náměstky, z nichž velká část má politický mandát právě od minulé vlády. Pokud tedy ministři nebudou hledat persony nové, což by vzhledem k jejich slabému mandátu a času bylo opravdu odvážné.