Lubomír Martínek odešel na konci 70. let do Paříže, kde spolu s Petrem Králem, Patrikem Ouředníkem a Prokopem Voskovcem představoval jinou podobu českého intelektuálního exilu než tu, která splynula se jménem Milana Kundery. Martínek prošel celou řadou nevšedních zaměstnání (sociální asistent, námořník, serigraf, stavitel lodí atd.), navíc při každé příležitosti mizel za obzor, což praktikuje dodnes. Jeho nomádský způsob života je doprovázen soustavným pokusem dát mu řád prostřednictvím literárního sebevyjádření.
↓ INZERCE
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc
