Patnáctého září, první den prohibice, připadlo na 145. výročí narození Petra Bezruče. V podhůří Beskyd v obci Ostravice stojí rozměrný srub, v němž básník prožil poslední desetiletí svého života, vyděšený a otrávený společenským mumrajem, který si ho tehdy už bezostyšně přivlastňoval. Rozměrná a nešlechtěná zahrada před srubem, šeřící se v předtuše podzimu – dobré místo pro literární večer, který v den výročí uspořádal Památník Petra Bezruče v Opavě. Autobus přivezl lidi z Ostravy a Opavy, pamětníky i studenty. Hned první účinkující ale vyvolá rozhorlení a protest tak exaltovaný, že kromě pokračování večera je ohroženo snad samo zdraví horlícího. Vystupující autor si totiž dovolil přečíst úryvek z divadelní hry, v níž pojal slezského barda jako rozporuplnou osobnost, člověka zmítaného pokušeními a slabostmi, zoufale zápasícího se svými neutuchajícími běsy. Takový přece náš Bezruč nebyl, a už vůbec ne v den výročí!
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu