Na prahu druhé dvacetiletky

Loňské dvacáté narozeniny oslavily Buchty a loutky cyklem divadelních parafrází klasických filmových hororů vesměs americké provenience. Nyní se po několikaměsíčním oddychu vydaly opačným směrem: v domovském Studiu Švandova divadla uvedly v režii Marka Bečky inscenaci Cesta na Sibiř na motivy knihy Martina Ryšavého.

Ryšavého Cesty na Sibiř se staly jedním z nejpříjemnějších překvapení české polistopadové literární scény. V žánrově nezařaditelné próze se prolíná etnologicky laděný cestopis s putováním za poznáním sebe samého, stejně jako téměř deníkové zápisky filmového dokumentaristy s komplikovaným milostným příběhem; vše sjednocuje a umocňuje nevšední vypravěčský talent. Pro inscenátory však nic z toho není důvodem k uctivé věrnosti předloze. Jakkoli je samotná volba titulu nepochybným vyjádřením sympatií, s Ryšavým nakládají Buchty a loutky stejně drasticky a svévolně jako v loňské sezoně s filmovými klasiky.