Darren Aronofsky ukázal, že balet a wrestling k sobě mají nečekaně blízko.
Největší potupou pro Darrena Aronofského (41) je znuděné publikum. „Dívat se na filmy je pro mě jako jít do zábavního parku. Nejvíc se bojím, že natočím film, o kterém si lidé budou myslet, že to není žádný odvaz,“ cituje se často jeho výrok. Snímky tohoto režiséra jsou jako horská dráha. Na začátku vás vtáhnou do sedadla a na konci vyplivnou v úžasu a s očima navrch hlavy. Jinak jsou ale vším jiným než filmařským ekvivalentem Disneylandu. Vyprávějí ze subjektivního úhlu pohledu příběhy outsiderů, uvězněných ve své chorobné mysli, mučených závislostí nebo neschopností změnit svůj život. Platí to i o výborné Černé labuti, černohumorném psychologickém hororu z prostředí baletu, který v minulém týdnu získal pět nominací na Oscara.
Dvojník na Labutím jezeře
Aronofského inspirovala k mysteriózní zápletce četba Dostojevského Dvojníka, v němž úředníkovi Holatkinovi vstoupí do života jeho identická kopie, která má ale úplně opačné charakterové vlastnosti než sám hrdina. Když se pak náhodou ocitl na představení Labutího jezera, kde jedna primabalerína tančí jak nevinnou Bílou labuť, tak její černý protipól, měl příběh pro svůj film pohromadě.
Vše od začátku nahlížíme očima Niny (Natalie Portmanová), ambiciózní baletky, která po odcházející hvězdě…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu