Kůň v kapse na slepici

V roce 1984 nás bude permanentně sledovat Velký bratr a láska bude zločinem, napsal George Orwell. Podle Aldouse Huxleyho se zase v roce 632 po Fordovi láska zredukuje na citu prostý tělocvik a k oplodňování bude docházet v líhních. Ani brněnské Divadlo Feste se ve své antiutopii Pásla koně na balkóně nezapomnělo vypořádat s láskou – té se ale Jani a Ila roku 2238 nedožijí. A nedožijí se jí ani ostatní Romové, protože je gádžové vyhladí.

Čeští Romové právě prožívají zlé časy a v Divadle Feste to vědí. Za podpory Muzea romské kultury a patřičně vyzbrojeni předchozí rešerší se rozhodli říznout do živého a prozkoumat vztah Čechů k Romům. Není to hezký pohled za žádného osvětlení, nicméně umístěním děje do budoucnosti divadelníci vyostřené debatě mírně tupí hrot.

Romové byli na Měsíci

V rasově čistém roce 2238 se romská otázka neřeší, protože je jednou provždy vyřešená. Když antropologové označení čísly 228, 113 a 654 z testu DNA kostry mladé ženy nalezené spolu se skeletem koně vyčtou, že se jedná o Romku, 228 nakreslí prstem do vzduchu první z řady dotěrných otazníků. „Romové???“ Na scéně se rozbíhá pátrání ve stylu amerických kriminálních seriálů, během kterého se z úryvků archiválií, folklorního materiálu i korespondence zesnulé začíná tvořit plastický obraz historie od odchodu Romů z Indie až po údajnou smrtící…