Narozeniny na Nové Guineji

Je sedm hodin ráno a nad siluetami stromů hlučně plácá křídly řvoucí zoborožec, letící kamsi do služby. Slunce se vyhupuje nad okolní hory a osamocený tropický strom na strmém hřebínku nad naším táborem začíná vrhat dlouhý stín na můj trávou a solárními panely krytý domeček. Po stezce, kluzké po dešti, vrávorám do kuchyňského přístřešku na kávu. Aina, mladý hlídač na konci noční směny, si opřel luk se svazkem šípů o kuchyňskou linku vedle ohniště a snídá v popelu pečenou hlízu jamu. Táboru nehrozí zjevné nebezpečí, přesto jsem teď zastáncem nočních hlídek. Moje poslední návštěva tady skončila předčasně, abych mohl s helikoptérou a pěti policisty v neprůstřelných vestách hledat naše studenty a asistenty rozptýlené po pralese ozbrojeným útokem na náš druhý tábor dvě stě kilometrů odtud.

Do kuchyně se trousí novoguinejští kolegové Martin, Salape, Gibson, Keltim a Bradley. Všichni se vrhají na kávu, až na Gibsona, jenž má drogy zakázané svojí církví Adventistů sedmého dne. Dali bychom si i suchary s papájovou marmeládou, ale došly zásoby. Proviantní krize vyvolala rádiový provoz s naší základnou v Madangu, jehož výsledkem je zásobovací letadlo, očekávané dnes.

9.00 – virtuální prales

Z vesnice Yawan přichází jako každý den dvacet pomocníků a vydáváme se kácet jejich prales. Vesničané pěstují na hektarových mýtinách vyklučených v lese plodiny pro svoji…