KARL MAY: VE STÍNU ŠUMAVSKÝCH HVOZDŮ (IM SCHATTEN DES BÖHMERWALDES)

Kapitola 1

Když jsem v Řezně v roce 18++ odevzdal svému nakladateli rukopis vyprávění o mých cestách Orientem, začala mi být stará vlast, spořádaná, úpravná a, nebojím se to říci, trochu fádní, pomalu těsnou. Do odplutí mé lodi přes Atlantik zbývaly ještě asi tři měsíce a mně, sice zase umytému, oholenému a „zcivilizovanému“ novým oblekem, přece jen nestačilo sedět v hotelové restauraci, popíjet s přáteli kávu a hrát kulečník či kuželky. I Ríhovi, mému arabskému hřebci, byla stáj na obtíž a nejlepší seno mu bylo jen chabou náhražkou trávy jeho rodných šammárských plání. Jednoho dne, kdy už byly všechny obchodní věci vyřízeny, jsem nechal většinu svých zavazadel v úschově hostinskému a chystal se na cestu. Dobrý

Maier těžko potlačil údiv a div nevykřikl:

„Herr Karl, vy ani chvilku neposedíte! Kam jste si to namířil? Kam vás to zase všichni rohatí nesou? Vždyť já tu o vás budu umírat strachy!“

a tlusté břicho se mu třáslo nepředstíraným dojetím.

„Milý Maiere, jenom si tak trošku vyjedu do příhraničních hvozdů, přes Cham do Waldmünchenu, a možná i do Čech, vždyť léto teprve začíná a sedět v té vaší putyce, to není moje gusto!“

řekl jsem a pobídl Ríha k poklusu. Druhého dne jsem ještě za ranního šera osedlal svého věrného hřebce a vyrazil z Waldmünchenu podél Černého potoka (Schwarzbach) do hor. Už temný a…