Zvlněná krajina vinic a kamenných vesniček byla ozářena nadpřirozeně měkkým světlem, které vrhaly dlouhé podvečerní paprsky. Jako se smrtí smířený stařec, který přijal poslední pomazání, byl svět zapadajícího slunce naplněn nadpozemským mírem.
Sjížděl jsem z Černých hor do údolí, které bylo rozevřeno na všechny strany a na jehož dně ležel opevněný Carcassonne. Za ním se krajina pozvolna opět zvedala na západ k Pyrenejím, jejichž vrcholky se na vzdáleném obzoru ztrácely v mlžném oparu, zatímco na levé straně bylo cítit moře. Nešlo nemít skvělou náladu a i Kateřina si pobrukovala melodii nějaké vlezlé rozhlasové písničky, jako kdyby mohla cítit to samé co já.
Lastours
Hluboká údolíčka sevřená svahy zelených kopců se sem tam zastrčenými kamennými vesničkami o několika domech s románským kostelíkem, které zde stavěli ještě v 15. i 16. století – románský sloh v těchto odlehlých údolích přečkal i renesanci, a pak už nestavěli nic, protože byli chudí a baroko se zde neujalo.
Byl jsem v zemi katarských pánů a po pravdě řečeno, bylo tam vedro jako v pekle. Za poledního žáru jsem se štrachal nahoru ke zříceninám čtyř hradů, které kontrolovaly okolní území podél hrany Montagne Noire. Zdejší páni z Cabaretu, zvaní podle největší ze svých pevností, chránili katary od konce 12. století a už záhy se zde usadily komunity dokonalých.
Divoce rostoucí tuje a cypřiše dodávaly skalnímu ostrohu se…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu