Jak byste se zachoval(a), kdyby vám prodavačka v obchodě omylem vracela o tisícovku víc? Představa, jak jde dotyčná kvůli chybějícímu obnosu na konci měsíce pro půjčku k lichváři, vyvolá u většiny lidí morální zábrany jednostranně si upravit obvyklou smluvní cenu podle vzniklé příležitosti.
Také žádosti firem o vrácení sociálního pojistného, bez právní opory odvedeného do státního rozpočtu v roce 2007, jsou snahou o jednostrannou úpravu obvyklé ceny, a to na nulu. Ohánět se morálkou při placení daní ovšem příliš nesedí. Cena není smluvní, je diktována státem, který svou úlohu tehdy totálně zpackal. Přijde-li stát o desítky miliard, nevydá se k lichváři, nýbrž „jen“ emituje dluhopisy, které si koupí tuzemské banky místo poskytnutí úvěrů soukromému sektoru. A v případu chybí lidský rozměr. Pokud firma vyinkasuje zpět zaplacené pojistné, neutrpí přímou újmu její zaměstnanci. Utrpí zdánlivě anonymní subjekt, o němž se ví, že efektivitou hospodaření ani poskytováním kvalitních služeb neoplývá.
Přesto nelze pominout otázku, zda je etické využít všech podnikatelských příležitostí, které doba přinese, včetně příležitosti soudit se se státem v podivném sporu. Na západ od nás se firmy obvykle snaží udržovat se státem korektní vztahy, protože si cení stabilního prostředí. Proti etickému principu ovšem stojí absurdní přístup obcí, které o vratku pojistného požádaly a kanibalizují na státu přesunem prostředků z jeho jedné kapsy do druhé, obou poloprázdných. A také nebezpečí, že dostane jen ten, kdo křičí, zatímco mlčící většina tratí jednou nevyužitím „podnikatelské“ příležitosti, podruhé zvýšením daní všem.
Jak z bludného kruhu ven? Jedno řešení nazvěme idealizující. Političtí lídři usměrní své horlivé primátory. Vystoupí představitel země s vysokou morální autoritou (máme takového?), objasní etický i ekonomický rozměr problému a apeluje na firmy, aby upustily od svých žádostí. Uposlechne 95 % subjektů. Zbylým jsou vyplaceny vratky a co půlrok se poté těší hloubkovým kontrolám finančních úřadů. Druhé řešení je reálnější. Stát zahrozí sankcemi a vymyslí paragrafy, které by vedly k potrestání nevinných. Přítrž nejistotě udělá až rozhodnutí soudu, že co se jednou peklu (rozuměj státnímu rozpočtu) dá, už se z pekla nevydá.
Vlak se rozjel – kdo zatáhne za záchrannou brzdu?
Autor je hlavním ekonomem UniCredit Bank ČR.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
