0:00
0:00
Eseje5. 4. 20106 minut

Můj pokus

Říkat, co je pravda, a ne jen jaká je skutečnost

Astronaut
Autor: Respekt

Zamýšlím-li se o dvacetiletí po roce 1989, musím se zamýšlet nad tím, proč na mě přes všechnu svobodu vane chlad. Dostávám se logicky k letům předchozím, dnešek je jejich důsledkem. Česká společnost je nemocná. A co je horší, odmítá se léčit. Žijeme ve zfalšovaných dějinách, dokud se klubko nerozmotá, nebudeme svobodní. Život v tragické zemi, kde lidé chtějí zapomenout, současné umění jim v tom pomáhá.

↓ INZERCE

Zdrojem této atmosféry je neustálý pocit, že jsme jen jakýsi nárazník mezi Západem a Východem. Ale také k ní přispěla první masová hysterie: vysídlení Němců v roce 1945. Nikdy jsem se ve škole nedozvěděla, že tu po staletí žili Němci a Češi (podle školní interpretace přišli až s Hitlerem, a byli tudíž po právu vyhnáni). K organizovanému odsunu podstatné části německého obyvatelstva z Čech a Moravy, obhajovanému i národně státní myšlenkou, došlo v souladu s rozhodnutím vítězných mocností. Ale už v létě 1945 proběhly neorganizované odsuny prováděné místními orgány státní moci, provázené terorem a masovými vraždami na Němcích, kolaborantech i nevinně nařčených.

Tyto revoluční výstřelky předznamenávaly poúnorové politické čistky na českém obyvatelstvu. Česko-německé vztahy na území Čech představovaly hluboce tabuizované téma až do devadesátých let 20. století. Z odsunu Němců se vyvinula představa Německa jako zdroje revizionismu a revanšistické politiky. (Ovšem část Německa obsazená Sověty byla už v roce 1947 vnímána jako…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články