Časem zmizej hvězdy

Miluju sobotní ráno. Je ticho, pražské Nusle ještě spí. Vaříme si kafe. Je to hezká chvilka, která se dobře doplňuje s tím klidem pod okny. Na stole se objeví ranní jídlo, pití a noviny. Kafe je horké a noviny studené. Stránky se mi točí před očima, až skončím u testu na deprese a alkoholismus. Hned mě to potěší a oba testy projedu s vynikajícími výsledky. Je to krása, zjistit takhle po ránu, že je všechno v pohodě.

Celkově je ale zle. Homosexuálové se bojí ohnout, předsedové stran končí, ženy se bouří, muži se zlobí, všichni stávkují, euro se hroutí – to už ale vím dávno od blogera Gluma, všude zemětřesení, do Evropy se tlačí africká fauna a flora, policie zatkla muže mumii, pes rozkousal českým policistům auto a byl zatčen… Na Východě narostly ženě rohy.

Mám pocit, že se někde hroutí nějakej software a chlapi už to nedokážou spravovat.

Jeden politik v Česku teď končí, neměli by náhodou skončit všichni? Už nám to všechno přece dali. Už nám nemůžou dát víc.
Když umře jedno siamské dvojče, jak dlouho asi tak vydrží to druhé? A co celá siamská krakatice, neměla by snad taky skončit?

Když končí pan Topolánek, neměli by jít taky někam jinam pánové Langer, Sobotka, Bendl, Vodrážka, Bém, Paroubek, Sobotka, Rath, Bursík, Severa, Kalousek…? Míhaj se mi před očima obrovskou rychlostí fantomové české politiky…