Nerozumná důvěra

Hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu Olivier Blanchard a jeho kolegové vydali před několika týdny analýzu shrnující, v čem se před finanční krizí spletla hospodářská politika a co by se mělo změnit. Nejvíce pozornosti se dostalo myšlence posunout výše inflační cíle. Zajímavější mi ale přijde úvaha o propojení měnové politiky a regulace finančního sektoru.

Když jsem četl tento návrh, bleskla mi hlavou vzpomínka na práci jednoho japonského ekonoma, v níž prezentoval jednoduchou, leč geniální myšlenku. Lze ji shrnout asi následovně: peníze jsou penězi, dokud jim lidé důvěřují, že jsou penězi, tedy že si za ně mohou něco koupit. Klíčem je důvěra.

Tradiční měnová politika se snaží hýbat úrokovými sazbami tak, aby ekonomika nebyla zaplavena penězi, kterým by lidé postupně přestávali věřit. Ztráta hodnoty peněz není nic jiného než inflace. Tímto přístupem se podařilo zkrotit inflaci v cenách zboží a služeb. Jenže inflace v širším slova smyslu už řadu let probublává v mnoha jiných oblastech (ceny domů, akciové bubliny, ceny zlata a dalších komodit). To znamená, že peněz je příliš. Buď jsou úrokové sazby moc nízké, anebo je potřeba přehodnotit pohled na proces tvorby peněz. Peníze nejsou jen mince a bankovky v peněženkách a digitální záznam o stavu vašeho konta, peníze jsou také hypotéky, firemní úvěry, půjčky bank hedgeovým fondům nebo složité finanční deriváty. Důležité je, kdo a za jakých podmínek má důvěru „vyrábět“ peníze.

Tato důvěra se dá ovlivnit prostřednictvím regulace finančního sektoru. Pravidla regulace určují, kdo a kolik má důvěry tvořit peníze. Například tím, že určují poměr mezi úvěry a vlastním kapitálem bank, a tím, že určují rizikové váhy (míru nedůvěry) jednotlivým investicím bank. Právě na změny v této oblasti směřuje tzv. Volckerovo pravidlo, které by mělo usměrnit americké banky, a doufejme, že i návrh nových mezinárodních pravidel regulace Basel III. Měnová politika po finanční krizi nebude jen o hýbání úrokovými sazbami, centrální banky budou muset do své výstroje zařadit také regulatorní zbraně a obě činnosti těsněji svázat.

Nejtvrdší měnou je důvěra a hospodářská politika s ní hospodařila špatně. Místo Greenspanova „irrational exuberance“ (nerozumná přemíra) by se hodil spíš výraz „irrational confidence“ (nerozumná důvěra).

Autor je hlavním analytikem Patria Finance.