Hlava jako žárovka

Ženy profesně aktivní a k tomu užívající si mateřství s malým dítětem jsou malou, ale pomalu se rozrůstající menšinou. Matky s narvanými diáři, které prostřednictvím potomka objevily novou planetu úžasných prožitků a schopností a k pocitu vnitřního naplnění jim už nic neschází. Mít a vychovávat dítě je totiž dimenze nesrovnatelná s čímkoli z toho, co bylo předtím. Ano.

Pokud ale žena začne hovořit o tom, jak mateřství obohacuje také její práci, pokaždé zpozorním. Zvláště jedná-li se o práci kreativní. Vztah mateřství a tvorby popisovaný jako symbióza hrocha s ptákem klubákem, jenž za poskytnutí útočiště zbavuje hroší hřbet parazitů, mi byl totiž odjakživa podezřelý.

Proč? Bazální intuice asi. Méně času vnímat a soustředění přemýšlet se přece na ničem podobném tvorbě nemůže pozitivně odrazit. Že by méně času na práci vynahradily nové horizonty? Pokud nemáme na mysli tvorbu pro děti, tak jaké? Zvýšená citlivost? Klišé. Nutnost naučit se myslet s neustálým ohledem na jiné? Snad. Přestože plození a starost o potomstvo je především naplňováním sobeckých, respektive biologických potřeb, jistému sebezapření a upozadění svého vlastního já se při něm člověk nevyhne. Jenže to s tvůrčím procesem nemá co dělat. Naopak. Nejkvalitnější tvůrci jsou zpravidla ti nejvíce pohlcení sami sebou. Urvat si čas a soustředění jen pro sebe a na shledanou. Na pracovnu pana spisovatele je klepat zakázáno. Jenže na mámu?

Tvorba často znamená potýkání se s vlastními temnotami, zatímco máma, to je sluníčko. Musí být. Schizma mezi světy, které nelze překlenout, jen mezi nimi překlikávat a nedělat přitom chyby. Jako když se žije na střídačku s manželkou a milenkou a v zájmu pojištění obou je lépe, když o sobě navzájem nevědí.

Špatné svědomí. Jistě. Doma jsem pro tebe, ale v pracovně pro mě nejsi. Možná je tou největší lekcí právě ona nutnost mít výměnnou hlavu. Jako lusknutím prstů ji šroubovat tam a zpět jako žárovku a neztrácet přitom přehled.

Jeden můj kamarád spisovatel říká, že kdo nemá děti, neví o životě nic. Možná. Pokud je šroubovací hlava kapitál, jehož si vážíme. Protože tvořit vždy znamená dětem navzdory. Alespoň pro ženy. I když navenek se bájí o nových dimenzích a kvetoucí symbióze mateřství a seberealizace, aby si snad někdo nemyslel, že žena to své malé nemá dost ráda. Přistoupit na tuhle společností uznávanou hru stojí méně energie než se snažit komukoli vysvětlit, že to s tím vůbec nesouvisí.