Jak dál po Kodani

Jednání zkrachovala, ale šance na dohodu ještě existují

Kodaňský summit zkrachoval a nabízí se otázka, co bude dál. Pohnout se z mrtvého bodu nepůjde snadno. Kodaň ukázala, že najít účinnou zbraň proti katastrofální změně klimatu může být nad síly těžkopádného molochu, jakým je Organizace spojených národů. Jenže zároveň se zdá, že mimo koleje OSN, po nichž se světová jednání o klimatu ubírají už od roku 1992, směr dopředu nepovede vůbec.

V chaosu závěrečných hodin kodaňské konference se vynořila dohoda, která nikoho k ničemu nezavazuje a je nepatrným zlomkem toho, co se čekalo. Neobsahuje žádné konkrétní sliby, jakou rychlostí a dokdy budou jednotlivé státy snižovat emise skleníkových plynů. Místo nich je součástí dohody pouze prázdná tabulka závazků ke snižování emisí, kterou mají jednotlivé vlády vyplnit do konce ledna 2010. Je přitom docela dobře možné, že státy při vyplňování tabulky zmírní i to, co slíbily před Kodaní a co zatím – sečteno za celý svět – není zdaleka dostačující.

O něco konkrétnější je v kodaňské dohodě pasáž týkající se vytvoření globální řeky peněz, která by proudila z bohatého Severu na chudý Jih. Obsahuje konkrétní částky, jimiž chce vyspělý svět přispívat rozvojovým zemím na snižování emisí a na to, jak se změně klimatu přizpůsobit. Hovoří o ustanovení zeleného klimatického fondu, který by peníze rozděloval, aniž by ovšem zatím bylo jasné, jakými cestami do něj přitečou.