Dopisy

SAMETOVÝ MÝTUS
RESPEKT 48/09
Přiznám se, že jako účastník listopadu 1989 jsem při čtení eseje jen nechápavě kroutil hlavou. Tento černý pohled na svět mě v poslední době strašně irituje.
Když čtu výrazy jako „kolonizace krajiny“, „plíživá moc nadnárodních firem“, „dělat z občanů levné dělníky v pozici nevolníků“, tak mám pocit, že čtu něco, co jsem důvěrně znal před rokem ’89. Údiv pana Kišše nad tím, že manažeři určují, kdy kdo může na záchod a jak dlouho může daný člověk strávit v kantýně, svědčí o tom, že tento pán za 33 let svého života asi nezavadil o práci, kde nejde jít kdykoli na záchod. Když jsem já před rokem 1989 jezdil s tramvají (dělal jsem to, abych si mohl finančně dovolit studium na VŠ), těžko jsem mohl zůstat stát někde uprostřed města a odskočit si. Limit pobytu v kantýně byl i za socialismu a je naprosto logický. Není logický pouze pro toho, kdo nechápe, že slovo zaměstnanec má původ v zaměstnání a to vyjadřuje, že do zaměstnání se má chodit pracovat a ne posedávat v kantýně.
„Až teprve s takovým širším pohledem se rok ’89 jasně jeví jako promarněná příležitost,“ píše autor. Mohl by napsat, jak by si představoval nepromarněnou příležitost? Dále píše o nutnosti téměř inkvizičního boje proti tyranské moci, která usiluje o zničení kritického vědomí. Kde tu moc vidíte, pane Kišši? Po mně za posledních 20 let nikdo ani jednou nechtěl, abych podepsal papír, se kterým bych nesouhlasil. Můžu se svobodně rozhodnout, zda svůj čas věnuji sobě, své rodině, obci, ve které žiju, nebo napsání odpovědi člověku, který zjevně neví, co se svým životem. Chápu, že byste chtěl ČR, kde budou hodní politici, pracující pouze pro blaho nás všech, aby tu nebyly nadnárodní firmy, které nutí zaměstnance k vyšším výkonům, aby se omezil rozvoj satelitních měst, průmyslových zón, dopravy a… Ale svět není ideální, nikdy nebyl a nebude, protože člověk je už takový. Stále budou vůdcové i altruisté, zaměstnanci i manažeři. Díky tomu je svět světem, kde stojí za to žít.
Tomáš Havetta, Brno

JAK NEKRÁST V ZAKÁZKÁCH
RESPEKT 47/09
Z příkladných aktivit obou v článku uvedených regionálních politiků jsou nesporně nejvýznamnější ty, které jsou zaměřeny na zkvalitnění přípravy a řízení realizace veřejných investic. Tato činnost je základem i pro smysluplnou aplikaci zákonné regulace veřejných zakázek. Řádné zadání veřejné zakázky musí vždy vycházet z důkladně zdůvodněné veřejné potřeby, včetně dokladů o hospodárnosti a efektivnosti její realizace. Formální aplikace zákona o veřejných zakázkách má na hospodaření s veřejnými finančními prostředky minimální vliv. Korupci však pomáhá kamuflovat velmi úspěšně. Náš zákon patří v současné podobě mezi nejdůkladnější na světě, přičemž hodnocení úrovně korupce u nás se neustále zhoršuje.
Žádný systém veřejného investování u nás nebyl a zřejmě ani nebude vytvořen. Nejsou postihováni viníci extrémně předražených projektů, kontrolní nálezy NKÚ jsou vesměs zpochybňovány. Šanci na zlepšení hospodaření s veřejnými prostředky dává pouze vybudování a dosavadní fungování systému financování a řízení projektů operačních programů, spolufinancovaných z prostředků EU. Největší nadějí na změnu současného neutěšeného stavu však jsou poctiví regionální politici, o kterých se píše v článku.
Václav Vaindl