Maskovaní archeologové

Stárnoucí psychedelici Flaming Lips natočili dvojalbum, ze kterého nejde nic škrtnout

Americká skupina Flaming Lips je už pětadvacet let synonymem experimentu a objevování. Svou aktuální dvanáctou deskou Embryonic však ruší význam všeho, co dodnes natočili: novinka stojí jak mimo kontext psychedelické scény, kde se cítí přirozeně a jako doma, tak mimo dosavadní diskografii. Právě teď můžeme zahodit jejich klíčové desky Soft Bulletin (1999) nebo Yoshimi Battles the Pink Robots (2002), kde ukázali, že vědí, jak zápasit s elektronikou a tím nabourat její uzavřené ghetto. S novinkou se posluchač bude brodit zrcadlovým bludištěm osmnácti skladeb, které jdou důsledně proti proudu. V době, kdy se stahují a odděleně poslouchají jednotlivé skladby, si dovolili dvojalbum, ze kterého by se jen hodně těžko škrtalo.

Písnička a experiment
Je to atraktivní pozvánka do intelektuálního kroužku. Hlavní ambicí desky je vytvořit okázale umělecký tvar, který posluchač dlouho nepochopí, ale bude se o to aspoň vytrvale snažit. Flaming Lips demonstrují – to, co už dávno víme –, že v umění nejde o držení trofejí, ale o jejich hledání. Touto romantickou ideou se pokouší nakazit publikum, které bude fascinovaně zírat a hledat klíč k něčemu racionálně nepochopitelnému. Nabízejí agresivní koláž, ze které se může zvedat žaludek. Prokládání rozvrzaných art-konceptů tichými písněmi je zcela účelové: zrovna takhle…