Reportér, který nezuřil

Ladislav Sitenský oslavil devadesátiny. Archiv autora proslulého fotografiemi našich stíhačů v Británii zatím čeká na zpracování

Lesem se řítí desítky řvoucích strojů. Kolem trati motocyklových závodů v Rudné u Prahy neustále pobíhá fotograf, který se snaží ve svém oblíbeném protisvětle pořídit co nejlepší fotografie jezdců na jawách a čezetách; po závodě pak rychle spěchá domů, zavírá se v temné komoře a celou noc vyvolává desítky filmů, zvětšuje je na formát 18 x 24, leští, retušuje. Ráno pak závodníkům nabízí jejich hotové snímky. Asi nikdo z nich netuší, že před ním stojí hrdina druhé světové války, autor ojedinělých portrétů našich stíhačů v Británii a přímý aktér bojů o přístav Dunkerque. Píše se totiž rok 1952 a Ladislav Sitenský patří jako účastník západního odboje mezi ty, na které se má zapomenout.

Dnes je mu čerstvě devadesát a jeho jméno patří k základním pojmům v dějinách naší fotografie minulého století. Teprve časem se ale ukáže, co všechno pod něj můžeme zahrnout: v obrovském nezpracovaném archivu Ladislava Sitenského se totiž pořád dá najít spousta pokladů.

Krása techniky na zabíjení
První fotoaparát, který přiložil k oku, byl Baldax na formát 4,5 x 6. Fotografuje s ním hasiče, Prahu nebo své spolužáky z gymnázia ve Slovenské ulici. Kamarád Dráb má sice na snímku dvě hlavy a třídní…