Naši milí Sudeťáci

Češi a Němci začínají objevovat společné kulturní dědictví

Kožené kalhoty s laclem, nezaměnitelný středoevropský knír, kroje a hlasité volání po vracení majetku. Právě skončený kongres křesťanské sudetoněmecké organizace Ackermann-Gemeinde v Plzni nabídl spoustu zážitků, ale lidový sudeťácký stereotyp bychom tam hledali marně. Historicky první setkání vyhnaných Němců a jejich potomků s bývalými krajany na českém území se vyznačovalo spíš tím, že značná část z pěti set účastníků ještě neoslavila čtyřicáté narozeniny. A heslo „přestaňme už mluvit o usmíření, mluvme konečně spolu“ jen podtrhlo, že procházíme přelomem. Mladí Němci mluví o touze poznat starou vlast a i Češi po letech obav začínají opatrně vnímat svět za hranicí jako místo, z něhož je možné hodně získat.

Žádné výčitky
Pro Patricka Zorna je ta doba už hodně daleko. Nedávno oslavil dvacáté narozeniny, zajímá se o makroekonomické teorie a nejraději se dívá na fotbal. Přesto do Plzně vyrazil z rodného Karlsruhe i on. „Moje babička pochází ze Sudet a rád bych poznal zemi, kde se narodila,“ říká usměvavý student. Zatímco před deseti lety byla sudetoněmecká setkání zpravidla přehlídkou bolestných vzpomínek, v Plzni bylo jedno z nejčastějších slov Evropa a budoucnost. „V Česku se to jen hemží osobnostmi jako Jan…