Měsíc pro Tetu Miladu

Kam jdou poslední čeští squatteři poté, co se přestěhovali do centra Prahy

Od vystěhování posledního českého squatu Milada to visí ve vzduchu. Končí v Česku s tímto vytrvalcem i subkultura, kterou si Češi nikdy moc neoblíbili? Bývalí obyvatelé Milady a jejich příznivci to vidí jasně. Squatting je podle nich v této zemi opět na startu a teď přichází etapa využívání zbraní nepřátel.

Potlesk z kolejí

Chvíli po setmění je před prvorepublikovou vilou Milada na pomezí Troje a Libně stovka mladých lidí, kteří se odmítají smířit s nedávným násilným vyklizením posledního českého squatu. Je konec července a o skandování a transparenty dnes večer nejde (ty proběhly odpoledne na pochodu městem). Teď vidíme spíš uvolněný happening v duchu „jako Fénix vstane z popela“, alespoň v to doufají všichni příchozí v případu českého squattingu. Partička žonglérů rozjíždí v rytmu afrických djembe fireshow, popíjí se laciné víno a občas vede monolog s opodál stojícími policisty.

Jakkoli akce není oznámena, desítky dohlížejících policistů ji nechávají plynout až do jedenácté hodiny večerní. Pak se z megafonu speciálního antikonfliktního týmu ozve výzva k rozchodu. Je kvitována ignorancí příznivců squattingu a kordon policistů se dává do pomalé vytlačovací chůze směrem k nim. Z oken přilehlých vysokoškolských kolejí se ozývá…