Kdo nesmí na vysokou

Jana Holanová se v poslední době nezastaví. Energická mladá dáma si letos dodělává maturitu a potom ji čekají přijímačky na vysněnou Karlovu univerzitu. Že na ně jako vyučená dámská krejčová není zrovna ideálně vybavená, si uvědomuje docela jasně. O to víc se ale snaží a po nocích dohání nad knihami to, o co ji léta strávená na učilišti ochudila. „Sociologie. Psychologie. Dějiny. O tyhle předměty jsem zavadila fakt jenom letmo nebo vůbec,“ říká s úsměvem. Přesto se nevzdává. „Chci mít prostě větší rozhled, to je vše,“ vysvětluje svoji motivaci. „Je fajn, že umím řemeslo a že si sama na sebe dokážu vydělat. Ale nikdy nevíte, co přinese budoucnost. Ty znalosti se jednou můžou hodit.“ Kdyby letos sítem přijímacích zkoušek neprošla, zkusí to příští rok znovu. Ale ani první pokus není podle jejího mínění bez šance. Sebedůvěru jí dodávají i čísla statistiky.

Podle tabulek Ústavu pro informace ve vzdělávání přijaly minulý rok vysoké nebo vyšší odborné školy přes sedmdesát procent maturantů, v devadesátých letech to byla jen polovina. A počty mají stále růst. Nahrávají tomu dva trendy: ve vysokém školství narostl počet studijních míst a zároveň střední školy opouštějí čím dál slabší populační ročníky. Některé studie dokonce odhadují, že do šesti let bude maturantů tak málo, že se nabídka a poptávka zcela vyrovnají. Pro řadu školských…