Když se internet zamyslí

Vědecké zaměření Ivana M. Havla (69) se nedá vymezit jediným oborem, spíš připomíná křižovatku, kde se filozofie protíná s matematikou, informatikou, přírodními vědami i uměním. Ani jeho zjev a životní styl se příliš neshodují s představou strohého učence. Působí jako konzervativní gentleman, trochu dandy, trochu diplomat, pro něhož je věda především vášnivou zálibou. I proto o ní dokáže pozoruhodně psát – nejen odborné práce, ale také fejetony. V současnosti vede časopis Vesmír a je ředitelem Centra pro teoretická studia při Univerzitě Karlově a Akademii věd ČR.

Řadu let píšete úvodní fejetony do časopisu Vesmír, ve kterých se věda prolíná s beletrií. Literáti to ocení, ale co kolegové? Není fejetonistická nenucenost a mnohoznačnost v rozporu s vědeckým přístupem?

Vy asi budete spíš na straně té nenucenosti a mnohoznačnosti. Já musím být nestranný, ale mým životním problémem je, že mě vždycky nejvíc přitahuje to, čemu nejmíň rozumím anebo co nejmíň umím, a závidím každému, kdo to zvládá. V mládí jsem chodil na přednášky z té nejabstraktnější matematiky a teď mě zase svádí ten zvláštní žánr úvodníků. V nich si s vědou trochu zahrávám a těší mě vymýšlet všelijaké metafory, narážky a náznaky. Vlastně ty úvodníky píšu spíš sám sobě pro radost. Nečekám, že to po mně budou číst přísní vědci, a literáti čtou Vesmír asi málo. Světlou výjimkou je Ludvík…