Pojďme se bavit

Biblické úsloví praví, že se lidé poznají podle skutků. Aniž lze na tomto staletími prověřeném tvrzení cokoliv zpochybnit, je přece jen možné, že lidi prozrazují také slova, jichž používají. Nebudu lkát nad zapleveleností naší češtiny anglicismy, s tím se pilně vyrovnává Petr Fidelius, který nikoliv neprávem tuší analogii mezi „dřevěným jazykem“ totality a toporným či ztopořeným jazykem zvulgárněného trhovectví. Zaujalo mě jedno „slůvko“, jak hezky říká pan prezident, které vstoupilo do našeho jazyka tiše, po špičkách a asi je již ani nevnímáme v jeho původním významu.

Jde o sloveso „bavit se“ – ano, o sloveso… Že žijeme ve společnosti zábavy, se ví dávno a píší se o tom učené spisy, podstatné jméno „zábava“ je v podstatě jasné a nezneužitelné. Ale ta skutečnost, že se chceme jenom bavit, pronikla i do běžného hovorového jazyka slovesným tvarem, jímž nás možná daleko více prozrazuje, ba zrazuje. Takže konkrétně – premiér sdělil veřejnosti, že „o rozpočtu se na vládě budeme bavit po prázdninách“, trenér oznamuje fanouškům, že „o přestupu XY se budeme bavit až po zápase se Z“, podle zpravodajství se „naši bankovní experti bavili o zavedení eura“, jeden expert na graffiti dokázal na třiceti řádcích použít to milé slůvko snad sedmkrát („je vlastně hrozně vtipné se o tomhle takto bavit“, „o street artu se můžeme bavit jako o umění“, „pokud se chceme bavit o vandalismu“ atd.), o úniku informací z tajných zdrojů se mluvčí „nehodlá bavit“ atd.

Ono to ale takto v naší mateřštině nejde, protože původní význam slovesa „bavit se“ totiž znamená a vždycky znamenal „poskytovat zábavu“, „nalézat v něčem zábavu“, „nacházet příjemné rozptýlení“, ale také „ztrácet čas“, „zdržovat se“, „s potěšením si vypravovat“… Dosaďte do výše uvedených vět původní význam slovesa „bavit se“ a dostanete rozkošný obraz vlády, která nachází rozptýlení v tvorbě rozpočtu, trenéra, který nalézá zábavu v prodeji jednoho hráče a nákupu druhého, bankovních expertů, pro něž je zavádění eura poskytováním zábavy sobě navzájem a trochu i té veřejnosti, která jím bude platit, a tiskové mluvčí, která vám jasně říká, že s vámi nebude ztrácet čas.

V jednom kontextu by se to slůvko vlastně nadále mohlo, ba snad i mělo používat, totiž tehdy, když se většinou právem nařčení s vámi nehodlají bavit a používají k tomu nadnárodní „no comment“. To razantní „o tom se s vámi bavit nebudu“ by znělo přesvědčivěji.

Příští týden píše Hana Librová.