Než tu bude jezero

Stačila jedna schůze a v Braňanech propuklo zděšení. Loni v únoru se lidé z této podkrušnohorské obce, sevřené ze severu velkodolem Bílina, sešli v obecním kulturním domě na poradě, za jakých podmínek schválí těžařům plány na další léta.

Žití na hraně

Při zkoumání budoucích hranic důlní jámy se ukázalo, že už tak těsné sousedství dolu s obcí má být v následujících třiceti letech ještě těsnější. „Zjistili jsme, že se k nám má přiblížit na 250 metrů,“ vzpomíná starosta Vlastimil Krupka. Postup těžby byl sice mnoho let známý, nikoho z obce ale nenapadlo plány těžařů pořádně prostudovat. „Podcenili jsme to,“ přiznává starosta. „Kdyby měl důl být ještě blíž, přestal by být život v obci snesitelný,“ dodává a ze skříně vytahuje mapy, které ukazují, že obyvatelé Braňan jsou po desetiletí nuceni žít doslova na hraně.

Dnes je už jasné, že důl se k obci nepřiblíží blíž než na 650 metrů. Díky úsilí místních lidí se potíže obce dostaly až na jednání vlády. Noviny psaly o prolomení nedotknutelného tabu jménem limity těžby, ale tak dramatické to není. Vláda v polovině září pouze povolila Severočeským dolům jako náplast za „ztracených“ 30 milionů tun uhlí za braňanskými humny těžit v jiné lokalitě. Konkrétně v okolí těžbou zničené obce obce Hrdlovka, ležící „za limity“. Co těch pár stovek metrů, které místní uhájili, vlastně pro Braňany znamená?

Prach mezi zuby

Na příjezdové silnici to vypadá, jako by se Braňany nacházely v lůně přírody. Stačí ale zastavit u místních bytovek a projít řídkým lesíkem a člověku se otevře pohled na zarostlé výsypky, za kterými rachotí velkorypadla povrchového dolu. Rozhrabaná zem osvětlená podzimním sluncem se táhne až k úpatí deset kilometrů vzdálených Krušných hor, okolím se táhne monotónní hluk velkorypadel. „V noci světlo, hluk a hlavně prach,“ vypočítává majitel koloniálu na náměstí Petr Pacák svoje zkušenosti s životem na okraji dolu. „Když začne vítr foukat směrem k nám, skřípe vám prach mezi zuby.“ Právě on patřil k těm v obci, ke kterým se těžba měla přiblížit nejblíž. „To bych to tady asi prodal,“ říká.

Právě kvůli lidem jako on začal starosta jednat. V Braňanech vznikla komise s mandátem dohodnout se Severočeskými doly posunutí hranice těžby od obce, jak nejdál to bude možné. Záchranná akce začala prosbami o pomoc, vysílanými na všechny strany. „Od kraje až po Evropský parlament,“ vypočítává starosta Krupka. Jeho stížnosti si vyslechli i prezident a premiér, ke kterým se prodral při jejich výjezdech do severních Čech.

Vyjednávání s těžaři prý bylo tvrdé, ale korektní. „Přeli jsme se s nimi téměř o každý metr,“ líčí průběh dohadování šéf obecního vyjednávacího týmu a bývalý důlní inženýr Karel Pisařík. „Naštěstí se to nikdy nezměnilo v zákopovou válku,“ dodává. „Chtěli jsme se s obcí dohodnout,“ říká Karel Kozák ze Severočeských dolů. „Je to náš soused. Potřebujeme s ním mít dobré vztahy.“

Ty jsou dnes podle starosty Krupky „nadstandardní“. Svědčí o tom opravené koupaliště, nový městský park nebo chystané sportoviště pro všechny generace. Skoro to vypadá, jako by důl byl pro obec požehnáním. „To rozhodně ne,“ mírní nadšení starosta. „Možná to začne platit. Ale až tak za padesát let.“ To má na místě dnešního dolu vzniknout rozlehlé jezero.