Ruské probuzení

Ruská invaze do Gruzie, tedy na území země, jež má písemně slíbený vstup do NATO, je spojencem USA v Iráku a v níž působí stovka amerických vojenských poradců, je průlomovým okamžikem ve vztazích mezi Ruskem a Západem. Rusko svým bezprecedentním krokem, nesrovnatelným ani se čtyřicet let starou srpnovou invazí do Československa, jež bylo na rozdíl dnešní od Gruzie pevně v hranicích sovětského bloku, projevilo překvapivou aroganci. Ta pramení z jeho obnoveného sebevědomí a odráží jeho nové ambice v regionu a celé Evropě. Odvážný krok Moskvě vyšel. Západ se nezmohl na účinnou obranu svého spojence a Rusko se v pocitu nově nabyté moci utvrdilo.

Gruzie svým spojencům jejich roli nijak ne-usnadnila. Ať už se nechala vyprovokovat, nebo si svou akci obsazení Jižní Osetie naplánovala, dopustila se zásadního taktického omylu, a pokud se zprávy z bojiště potvrdí, pak i zločinů. Plošné ostřelování třicetitisícového Cchinvali nelze odmávnout s poukazem na to, že podstata událostí je někde jinde. Útok na bezbranné civilisty je prostě útok na bezbranné civilisty a Západ se s tímto činem svého spojence musí otevřeně a čestně vyrovnat. Obsazení demokratické země skutečně nepatří do 21. století. Dělostřelecký útok na nechráněné obyvatelstvo do 21. století nezapadá o nic lépe.

Nechat si vnutit ruskou verzi příběhu o nezbytném humanitárním zásahu by ale bylo směšně naivní. Rusko se na „svou“ chvíli dlouho připravovalo. Od roku 2005 vede proti Gruzii totální…