Minus šest set metrů

Cestou do práce jsem si vzpomněl na komiksy podle knih Edgara Rice Burroughse o dobrodružstvích Johna Cartera na Marsu. Zastesklo se mi po prázdninách, po trámovém přítmí na půdě a po mně samém a mých bratrancích, jak jsme v časopise ABC dychtivě četli neuvěřitelné příběhy marťanských bojovníků na dnech vyschlých oceánů a v jeskyních podzemních jezer a řek. Dobrodruh John Carter jaksi opustil své umírající tělo ve Skalistých horách, a najednou stojí nahý na rudé pláni a vidí skupinu zelených čtyřrukých oblud vedoucích spoutanou krásnou lidskou ženu… Planeta Mars umírala, o jejím globálním oteplení už nikdo nepochyboval. Vše dobré zůstalo v minulosti a přítomnost byla jen chvílí boje o čestnou smrt.

Autobus jede po mostě přes řeku Ostravici a já ještě jednou nohou na Marsu zahlédnu velikou rouru, z níž se do řeky valí pěnivý proud vody. Ta roura mi připomněla opět něco z komiksového Marsu, kde bojoval každý proti každému, ale jedna věc byla nedotknutelná – atmosférická stanice, bez níž by život na planetě okamžitě skončil a válečníci by se udusili, dříve než by se mohli stát hrdiny. Stanice byla chráněna telepatickým klíčem, který z principu nemohl vstoupit do vědomí člověka se zlými úmysly, právě ty zlé úmysly by znaky klíče okamžitě vymazaly. Správce atmosférické stanice tak umožňoval žít všem, přátelům i nepřátelům, dobrým i zlým. Trubka, kterou jsem zahlédl u řeky, je vyústěním podobné stanice – vodní jámy v bývalém dole Maršál Jeremenko. Čerpadla spuštěná do hloubky minus šest set metrů dnem i nocí čerpají vodu z rozsáhlých důlních děl, jakýchsi podzemních měst pod Ostravou a Karvinou. Kdyby čerpání ustalo, voda zaplaví podzemní prostory pětkrát větší než města nad nimi a vyžene odtud nejdříve horníky a za nimi mraky výbušného metanu, a pak postačí jediná jiskra a…

Přemýšlím, zda je tu vedle vodní jámy ještě nějaká jiná instituce, která zachovává život bez ohledu na zájmy politických skupin. Parlament, vláda a justice? Boj všech proti všem a vzduch se nedá dýchat. Církve – nositelky tradic a víry? Sotva se klepou a věří, že bez finančních injekcí nepřežijí. Naše kulturní scéna? Šarvátka o peníze a dusivé žvásty neokysličených mozků. Literární kritici tvrdí, že Burroughs psal vyložený škvár, a asi to tak bude, takové stanice mohou skutečně fungovat jen někde mimo tento svět a nebo aspoň šest set metrů pod zemí.