Simulace

Ministerstvo zemědělství zveřejnilo zprávu, že v České republice přibývá lesů. Přírodymilovné občany to potěšilo. Les vidí jako ztělesnění přírody; má něco z divočiny, do níž člověk nezasahuje. Věc je však složitější: Pokud je kritériem ekologické prosperity druhová pestrost, pak jsou ekologickým rájem spíš luční porosty. Ty ovšem nejsou jen dílem přírody. Jednou či dvakrát do roka potřebují ostrý zásah lidské ruky.

Pestré louky, plné kvetoucích bylin, bzučícího hmyzu a třepetavých motýlů, se kdysi utvořily jako výsledek kompromisu mezi silami mužů s kosou a silami přirozené sukcese. Vjede-li na louku výkonný sekací stroj, je po kompromisu.

Nejde jen o to, že rychlá strojová sekačka nedává slepýšům, ještěrkám a skokanům šanci uniknout. Na vyholené ploše zajde v jednom dni i to, co se k plné existenci teprve chystá – vajíčka, housenky a kukly hmyzu. Byliny nedostanou možnost uzrát a vysemenit se.

Rychlá seč a seno během tří slunných dnů, to byl vždycky zemědělcův sen. Uskutečňoval se obtížně, počasí je vrtkavé, kosení se mu musí přizpůsobit. Hospodáře může zdržet i něco jiného, může onemocnět, dát se na pití, může zemřít. I když se podařilo, že díky sousedské výpomoci kosila celá vesnice, jak to známe ze slavného líčení Lva Nikolajeviče Tolstého, přece nebyla sklizeň luk věcí jednoho dne; tu a tam zůstal neposečený pruh pozemku, jinde byl porost posečený neuměle nebo nedbale. Na něm se stačil vylíhnout modrásek hořcový a žluťásek barvoměnný.

Sotva bychom našli zemědělce, který by za rosy vyrazil s nabroušenou kosou a hlavou plnou idejí jako Konstantin Levin. Takovou radost si každoročně na lukách Bílých Karpat dopřává skupina dobrovolných sekáčů z měst. Zemědělci musejí být pragmatičtější. Kvůli kriticky ohroženým motýlům nenechají stát bubnovou sekačku v kolně. Jsou-li vůči správě chráněné krajinné oblasti vstřícní a kývnou na dotace, rozloží akci silných strojů do dvou tří termínů. Umělým rozvržením prací nahrazují slabé praktiky svých dědečků. Odborně se říká, že simulují mozaikovou seč. Někdy se to nevyplatí ani s dotacemi, tráva může přezrát nebo přijde déšť.

Každá simulace je na první pohled trochu legrační a jaksi nedůstojná. Nedůstojná přestává být, pokud je ústupem od technologické síly ve prospěch slabšího, slovy Jiřího Mahena, pokud je „novým gentlemanstvím vůči přírodě“.