Co ovládá Paroubka

Pro jedny je symbolem politika, ze kterého jde strach: padá si kolem krku se syrskými diktátory, odmítá nezbytné reformy, chtěl by řídit zemi s komunisty. U druhých naopak jeho návrat k moci vyvolává neskrývanou radost: nebude radar, poplatky u lékaře ani Čunek. Podle aktuálních stranických preferencí má dobře našlápnuto stát se opět premiérem a s tím se logicky vynořila otázka, co by na nás z našich obav či nadějí spojovaných s jeho osobou dopadlo.

Nechci se vás dotknout

Muž za mikrofonem je ve svém živlu. S pohledem namířeným přesně do hledáčků tří přítomných televizních kamer čeká, až na nich blikne červené světélko on-line. V tu chvíli vytáhne malý bloček s ručně psanými poznámkami a bez zaškobrtnutí spustí svou řeč. Téma přednášky Jiřího Paroubka zní „Stotřicáté výročí sociální demokracie“. „Je potřeba nejen bilancovat, ale dívat se i do budoucnosti,“ říká dobře naladěný Paroubek a pobízí asistentku, aby všem přítomným novinářům (vlastně totiž nejde o přednášku, ale o tiskovou konferenci) rozdala publikaci připomínající tohle významné partajní jubileum.

Když je úkol splněn, šéf opozice mění tvář, tón i předmět setkání. Pohled odvrátí od objektivů kamer a přísnýma očima začne přejíždět tváře přítomných žurnalistů. „Ptali jste se pana Topolánka, jestli při návštěvě Vietnamu zmiňoval otázku lidských práv, jako…