Konec chobotnice chudých

Humbuk okolo zplodin, které budou v budoucnu vypouštět do vzduchu nová auta vyrobená v Evropě, opět připomněl jeden pozapomenutý domácí problém. Co dělat s armádou vraků na českých silnicích, které si mohou o nějakých přijatelných limitech emisí nechat jen zdát? „Pokud chce česká vláda pomoci snižování emisí, měla by radikálně změnit pravidla pro posuzování technického stavu vozidel,“ zaútočil minulý týden ministr životního prostředí na systém kontrol, který na silnice propouští spoustu podezřele kouřících ojetin. Nevíme sice přesně, do jaké míry má zlepšená kontrola šanci vyčistit zdejší vzduch. Můžeme ale sledovat, zda a jak lze temný svět jménem STK, opředený legendami o korupci, změnit.

Pojištěná prohlídka

Šestatřicetiletý Pražák Josef pracuje jako kurýr a bez auta by přišel o práci. Jeho favorit má za sebou 700 tisíc kilometrů: prorezlé vozidlo má zničené tlumiče a podezřelé brzdy a je jisté, že by už žádnou kontrolou neprošlo. Josef řeší svůj problém tak, že každé dva roky donese na STK pouze doklady od auta a za tři tisíce (jeden spolknou legální poplatky) má na dva roky pokoj. A jak se dostane k té „správné“ STK? „Kolegové řidiči mi řeknou, na koho se mám obrátit. Kdyby mě na stanici neznali, tak mě vyhodí.“

A jak svět „bratrstva rezavé kastle“ funguje na venkově? „Támhle v Tichonicích je šikovnej mechanik, ten by to možná zařídil, ale přece jenom vás nezná, tak aby se nespálil,“ radí zájemci o „pojištěnou“ prohlídku prošedivělý muž na dvorku jednoho z domů ve středočeské vísce Tehová. Je třeba to zkusit jinak. Na liduprázdné návsi v pár kilometrů vzdálené Nemíži se zpoza staršího citroënu vynořuje drobný nakrátko ostříhaný muž. „Mám jednoho známýho opraváře, dám mu pár korun, on tuhle káru odveze a STK je v kapse. Přece jen to už má dost nalítáno,“ kýve muž hlavou směrem k citroënu a dává neznámému zájemci bez problémů telefon na opravářského kouzelníka v nedalekém Trhovém Štěpánově. Doporučení funguje. „Za chvíli jsem u tebe,“ říká do telefonu mechanik a po pár minutách zakotví na plácku vedle mě stříbrný volkswagen. Výraz zarostlého řidiče nikoho nenechává na pochybách, že má situaci pod kontrolou. Slibuje, že v případě potřeby zařídí technickou kontrolu „ještě dneska“. A cena? „Neoficiálně tisícovka,“ prozrazuje detaily mechanik.

Motivace řidičů, kteří nemají na novější auta, je jasná. A kde se bere všeobecná ochota techniků zavírat za pár tisícovek oči? V České republice dnes nabízejí své služby asi tři stovky STK, podle odhadů by jich stačilo o sto méně. Proč je tedy těchto soukromých stanic, u nichž si stát kontrolu objednává, tolik? V roce 2001 zákon zrušil povinnost okresních úřadů kontrolovat, zda v jejich regionu není stanic moc. STK pak začaly růst jako houby po dešti. Pozdější novela sice benevolentní klauzuli vypustila, přemnožené stanice ovšem zůstaly. Většina z nich dnes jede na půl plynu. „STK mezi sebou soupeří o to, kdo bude víc zavírat oči,“ popisuje boj o klienty pod podmínkou anonymity provozovatel jedné z nich.

Na to, že něco není v pořádku, ukazuje srovnání s Německem. V této zemi technickou zkouškou neprojde 15 procent aut, kdežto v Česku síto zadrží pouze 5 procent ojetin.

Všem stejně

Mnozí řidiči to tak vidí, ale přitvrzení kontrol rozhodně není nutné vnímat jen jako zbytečnou státní šikanu. Obecně vzato, čím starší auto, tím víc nečistot pouští do vzduchu. Alarmující statistiky citují média co chvíli: v Česku jezdí bezmála šedesát procent aut starších deseti let. U rakouských sousedů to dělá polovinu, v Irsku dokonce jenom 13 procent. I když nejnovější studie Ředitelství silnic a dálnic ČR naznačuje, že stará auta vyjíždějí na silnice zřídka, pořád se je nedaří vyřadit z provozu nadobro.

Nejde jen o staré škodovky: po otevření trhu Češi naplno propadli levným ojetinám z Evropské unie. Domácí srovnání zároveň říká, že u dvacet let staré stodvacítky naměří technici za výfukem zhruba třikrát víc škodlivin než u nové fabie (u aut samozřejmě hodně záleží na zacházení a dobře seřízený a technickou kontrolou prověřený veterán může dosahovat srovnatelných emisí jako novější, ale zanedbané auto). Česko je v množství emisí na hlavu páté v Evropské unii, ale v tomto směru je třeba čísla používat opatrně. Tuzemská doprava se na emisích skleníkových plynů zatím podílí v porovnání se západní Evropou málo (v Česku jde o 11 procent, ale například ve Francii auta vyprodukují dvojnásobný podíl). Kolik z těch jedenácti procent padá na bedra starých aut, nedokáže říct nikdo, stejně jako to, jaký díl by pomohly odstranit tvrdší technické kontroly. „Nevím o žádné studii, která by ukazovala, o kolik procent z toho by se snížily emise, kdyby se odstavily nejstarší vozy,“ říká poradce ministra životního prostředí pro dopravu Aleš Kuták.

Druhý často opakovaný argument pro větší přísnost na STK má co dělat s bezpečností. „Když vám zreziví karoserie, může za jízdy upadnout náprava nebo praskne zpuchřelá brzdová hadička,“ popisuje rizika ojetin ředitel Sdružení automobilového průmyslu Antonín Šípek. Mobilizační tón pochopitelně odráží i zájem výrobců, aby zákazníci co nejvíc kupovali nová auta. Podle policejních statistik má špatný technický stav na svědomí necelé procento havárií. Antonín Šípek namítá, že policie si mnohdy neláme hlavu se složitým dokazováním hlubších příčin nehody. Průzkum Ústavu silniční a městské dopravy naznačuje, že na tom něco může být: podle něj způsobila sedm procent nehod auta se závažnou technickou závadou. „My neříkáme, že zpřísnění vyřeší všechno, ale je to jeden z prvků posílení bezpečnosti, který nesmíme opomenout. Chceme dodržovat stejná pravidla jako kolegové v EU,“ shrnuje potřebu zpřísnění kontrol ředitel odboru silničních vozidel na ministerstvu dopravy Josef Pokorný.

Je vás moc

Vláda přikládá větší razanci při technických prohlídkách takový význam, že si ji vetkla do programového prohlášení. Zatím ale není jisté, jak tohoto cíle půjde dosáhnout. „Musíme se dohodnout s ministerstvem dopravy, co potřebujeme pro identifikaci problému a co s tím je možné dělat. Ministr zadal rešerši toho, jak funguje kontrola STK v Německu, a podle toho budeme postupovat dál,“ říká Aleš Kuták.

Ministerstvo dopravy je o několik kroků napřed. Už druhým rokem připravuje systém on-line kontrol, který by měl do částečného provozu naběhnout ve druhém čtvrtletí letošního roku a na konci už by měl fungovat všude. „V každé stanici se budou v přímém přenosu zapisovat závady rovnou do našeho systému, takže ministerstvo i krajské úřady budou mít záznamy k dispozici hned a nebude možné je zpětně falšovat,“ slibuje Josef Pokorný. Technici ale mohou zapisovat nepravdivé údaje rovnou. A systém navíc neodhalí, jestli bylo dané auto vůbec na kontrole, nebo ne. „My ten systém budeme postupně obohacovat o další kontrolní prvky. Bude možné auto vyfotografovat, napojit počítače přímo na přístroje, které provádějí měření. Zatím ale jde o to ho rozjet,“ říká Pokorný.

Další hlasy říkají, že by pomohlo i snížení stávajícího počtu STK. Nejpodstatnější změnou je nepochybně zřízení nezávislého úřadu, který by dodržování pravidel kontroloval podobně, jako je tomu v mnoha zemích Evropy. „Síť STK se pročistí sama. Když budou kontroly účinnější, můžeme ty, co překračují zákony, zrušit. A pokud se ty ostatní stanice neuživí, budou muset začít podnikat v jiné oblasti,“ naznačuje budoucnost Pokorný.

Podle Jaroslava Heinricha z Centra dopravního výzkumu ale přináší naději už jenom fakt, že se stát do celého problému vložil. „Znamená to, že si přejeme, aby lidé nepodváděli, aby se nezabíjeli na silnicích a dbali o své okolí. To není málo.“

Jaké jsou vaše zkušenosti s STK? Měly by kontroly přitvrdit? Diskuze na

www.respekt.cz

.