Příběhy ze Země Boží

Příběhy o Tomáši Baťovi,Heleně Vondráčkové nebo Stalinově pomníku zná každý Čech starší dvaceti let. Jenže u každého záleží také na tom, kdo, jak, komu a proč ho vypráví. Mariusz Szczygiel, čtyřicetiletý varšavský novinář, je bravurním stylem a s hlubokým záměrem vypráví Polákům. V českém překladu se nyní v knize Gottland dostávají zpět k nám, obohacené o pohled z jiné perspektivy.

Nahoře se hrbí, dole šlapou

Snad poprvé od dob knihy Alana Levyho Pražské peřeje zajímají Češi a jejich „moderní mytologie“ někoho jiného než je samotné a příběhy tak získávají širší platnost. České dvacáté století je pro Szczygiela obecným symbolem postkomunistického traumatu a Čechy jsou rezervoárem společenských morálních dilemat. Má smysl položit život v předem prohrané válce? Má člověk spolupracovat s nepřítelem ve jménu přežití bližních? Proč je někdo chameleon a kariérista a jiný není schopen se vzdát vlastní tváře? A jaký má smysl po tom dnes pátrat?

Osudové i groteskní příběhy Čechů se autorovi hodí k širší úvaze nejspíš proto, že jsou mnohoznačné a překvapivé jako židovské anekdoty. Možná v nich jako Polák nalézá inspiraci, protože nejsou černobílé. A v každém případě je schopen si od nich udržet odstup, protože je pozoruje zvenku. Slovo Gottland v titulu má dvojí význam: je to jednak perverzní samožerné…