Mnichy odvedou v noci

Skupinka vojáků a civilistů vypadá jako známí, kteří se náhodou potkali na rušné ulici v centru největšího barmského města Rangúnu. Při bližším pozorování to už vypadá jinak: vojáci s prsty na spoušti potichu pobízejí dva mladíky, aby se pohnuli, chlapci s vystrašenými obličeji kráčí pomalu, jako by si mysleli, že si to jejich eskorta snad ještě rozmyslí. Musí však nastoupit do náklaďáčku, kde už sedí lidé se spoutanýma rukama. Tajní, kteří šmírují všude kolem, už ale tuší, že celý akt sleduje cizinec. Auto se tedy prudce rozjíždí a mizí v hustém provozu.

Je konec

„Kdo ví, kde skončí,“ povzdechne si jeden z přihlížejících směnárníků. Od demonstrací uplynulo několik dní a po celé Barmě se hromadně zatýká. Na seznamu jsou demokratičtí aktivisté, studenti, mniši a ti, které tajná služba identifikovala na záznamech z pouličních pochodů. Kolem znuděně postávají další vojáci, na autech kulomety, nedaleko je v pohotovosti vodní dělo.

Cílem všech opatření je odradit od případných dalších pokusů o demonstrace. Účel to, jak se zdá, splnilo. „Je konec, lidé mají strach,“ říká směnárník. Na ulici si však někteří z chodců tisknou k uchu malý rozhlasový přijímač a poslouchají BBC nebo Hlas Ameriky. Připomíná to rozpad komunistických režimů v Evropě? S jedním podstatným rozdílem: žádná ideologie, jen výhrůžky násilím a lidé jsou na základě…