Cesta do srdce Libanonu
Před rokem sem dopadaly izraelské rakety, teď tady zase vládne obvyklý arabský zmatek. Syrsko-libanonský hraniční přechod na hlavní silnici mezi Damaškem a Bejrútem žije vlastním tempem i přes letní vedra.
Před rokem sem dopadaly izraelské rakety, teď tady zase vládne obvyklý arabský zmatek. Syrsko-libanonský hraniční přechod na hlavní silnici mezi Damaškem a Bejrútem žije vlastním tempem i přes letní vedra. Všichni spěchají, tvoří se kolony aut, troubí se a pokřikuje. Přesto je příjezd do země zmítané jedním konfliktem za druhým přívětivý. Celníci mluví na rozdíl od těch syrských anglicky i francouzsky a ochotně dávají návštěvníkovi rady.
Hned cestou je však znát, proč Libanon platí za jednu z nejméně stabilních zemí na světě. Zatímco se Libanonci ještě zcela nevzpamatovali z občanské války, museli přihlížet loňským bojům mezi hnutím Hizballáh a izraelskou armádou. Jejich stopy jsou vidět prakticky všude. Tu leží trosky domů, jinde trčí do prázdna torzo dálničního mostu.
Nemáme se rádi
Rozmanité složení obyvatelstva Libanonu je opravdu jedinečné. Na území osmkrát menším než Česká republika žijí věřící osmnácti státem uznaných náboženství a k tomu ještě další etnické skupiny. Vztahy mezi nimi jsou však více než složité. Potvrzuje to i rozhovor s mladým studentem Hassanem Husejnem. Žije s rodinou v malé vesnici blízko hranic, odkud jeho otec vozí taxíkem zákazníky do Bejrútu. V domě panuje dobrá nálada, a zatímco se roznáší čaj, Hassanova sestra soustředěně vypracovává úkoly na moderním notebooku. Zdejší kraj je obydlen převážně křesťany, Husejnovi jsou však součástí komunity…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu