Viděno třemi

Český přístup k Evropské unii a zejména ústavě se bez větší pozornosti během posledních dvou let výrazně změnil. Václav Klaus může být sám se sebou spokojen. Podařilo se mu zvrátit náladu a tón diskuse na nejdůležitější téma naší současnosti a budoucnosti. Otázkou zůstává, co s tím udělá nová vláda.

Pozor, pozor, pozor

Za českými hranicemi, snad s výjimkou Slovenska, působí Václav Klaus především jako zábavná postava se sice provokativním, ale zmateným pohledem na evropské a světové dění. V České republice, podepřen majestátem prezidentského úřadu, je však prvním hráčem na hřišti, kýmsi, koho tribuny považují za hvězdu. Hvězdu, kterou v současnosti v podprůměrné české politické lize opravdu je.

Václav Klaus svou známou pracovitostí vnutil české debatě o budoucnosti několik základních směrů, z nichž většina vrací Českou republiku před dobu, kdy se rozhodla vstoupit do Evropské unie.

Český prezident například opakovaně varuje před „europeismem“. A jde tak daleko, že ho srovnává s komunismem jako největším nebezpečím pro českou svobodu.

Tím, kdo tuto svobodu ohrožuje, má být mystický Brusel, centrum všeho zla. Koncentrát úředníků, kteří nemají na práci nic jiného než občanům členských zemí unie ztrpčovat život, omezovat jejich svobody.

Obrannou linii, za kterou český národní stát nemůže ustoupit, stanovil Klaus „evropskou ústavou“. Když před dvěma roky francouzští a nizozemští voliči odmítli ústavu v…