Klony na talíři

Maso a mléko pocházející z klonů lze bez obav konzumovat. Koncem prosince to oznámil americký Úřad pro potraviny a léčiva (FDA). Bariéry, které výrobkům z klonovaných prasat, dobytka či koz dosud bránily v cestě do supermarketů a restaurací, by měly brzy zmizet.

Klonování je stále velmi drahé. Přivádět na svět genetické kopie zvířat kvůli zpestření jídelníčku se zatím nevyplatí. Záplava „klonovaných“ bifteků, řízků a jogurtů proto na trh nemíří. Klony se ale mohou rozmnožovat přirozenou cestou, a spor se tedy vede především o maso a mléko jejich potomků.

Konečné rozhodnutí může padnout už na jaře a není pravděpodobné, že by FDA své stanovisko změnil. Pokud ale klony dostanou zelenou, otevře se Pandořina skříňka mnoha obchodních i etických problémů.

Experti FDA dospěli k závěru, poté co několik let srovnávali vlastnosti klonovaných a obyčejných zvířat. Zjistili, že se obě skupiny nijak podstatně neliší. Někteří klonovaní jedinci sice mívají zdravotní problémy, z hlediska lidských žaludků ale nejde o nic podstatného. Kdyby organismus klonů skrýval riziko pro lidské zdraví, odhalili bychom to analýzou bílkovin a dalších látek v jejich mase a mléce, v moči a podobně, uvádějí vědci pracující pro FDA, respektovanou vládní instituci, která bdí nad ochranou spotřebitelů.

V čem je tedy problém? Až dosud se o klonování hovořilo hlavně v souvislosti s lékařskými experimenty nebo záchranou ohrožených druhů divokých zvířat. Společným jmenovatelem tu byla ochrana přírody a lidských životů. Nyní se situace mění. Už nepůjde o léky, ale o zemědělskou velkovýrobu. Vstup klonů do agrobyznysu ovšem vyvolává obrovské spory a vede k formování překvapivých spojenectví.

Možná rozhodne trh

Nejdůležitějším způsobem, jak klonování využít, je plemenitba. Podařilo se vyšlechtit nádherného plemenného býka či skvělou dojnici? Specializované firmy zvíře naklonují a prodají buď přímo telata (zpravidla s roční zárukou, že zvíře nezemře), nebo sperma. Dosud se tento druh podnikání příliš nerozběhl, protože FDA chovatele před několika lety vyzval, aby produkty z klonů nenabízeli na potravinářském trhu, dokud nebudou dokončeny studie mapující rizika. Úřad tím vlastně na „klonovací byznys“ uvalil moratorium, byť jeho dodržování nevynucuje. Zatím se klony dobytka či prasat počítají jen na stovky, ale až moratorium padne, jejich počet poroste.

Loni dospěly vědecké studie do finiše. Předběžné výsledky zveřejnil FDA už v říjnu. Vzápětí se strhla bouře. Ozvali se například ochránci zvířat: Klonování často vede k potratům, ale i když se mláďata narodí živá a donošená, trpí v mnoha případech nejrůznějšími poruchami – mívají deformované plíce, ledviny, poškozený imunitní systém a podobně. Ostatně i slavnou ovci Dolly sužovala artritida a další neduhy.

Vědci odhadují, že například u hovězího dobytka vyrostou zdraví dospělí jedinci jen z asi 10–50 % klonovaných embryí. Úspěšnost přitom může být ještě nižší, protože krávy a býky klonují hlavně soukromé firmy a ty se negativními výsledky příliš nechlubí, aby neodradily investory. V každém případě přichází na svět velké množství poškozených zvířat, která mohou trpět (pro další rozmnožování jsou ovšem vybrána jen ta zdravá, takže genetický základ druhu se tím nepoškozuje). Tato nešetrná praxe se nezmění přinejmenším do doby, než vědci naleznou efektivnější metody získávání „genetických kopií“.

Spolu s ochránci zvířat vystoupily proti chystanému rozhodnutí FDA také spotřebitelské organizace (které úřadům zpravidla příliš nedůvěřují), různé náboženské spolky a ekologická sdružení. Současně průzkumy ukázaly varovnou věc: více než polovina Američanů by maso a mléko klonovaných zvířat nekupovala, ať si vláda říká, co chce. Postoj veřejnosti přitom není založen ani tak na obavách o vlastní zdraví, ale spíše na tom, že lidé vnímají klonování jako něco nepřirozeného. Námitky respondentů měly nejčastěji náboženský a etický charakter.

Není proto divu, že se do hry vložily také svazy sdružující producenty mléka, a dokonce i některé chovatele. Vyjádřily obavu ze „ztráty důvěry zákazníků ve své výrobky“. V jednom šiku s nevládními organizacemi se tak ocitají sami zástupci agrobyznysu. Mnozí z odpůrců podepsali protestní petici adresovanou FDA.

Jestliže moratorium padne, přesune se boj na novou frontu. Půjde o to, zda mají být produkty pocházející z klonů značeny. Zástupci FDA píchli do vosího hnízda, když dali najevo, že nic takového vyžadovat nebudou. Má to svoji logiku: vědecké studie svědčí o tom, že maso a mléko klonů nelze ani při podrobných analýzách rozlišit od obyčejného masa a mléka. Z hlediska ochrany spotřebitele tedy není ke značení důvod.

Odpůrci ovšem namítají, že vláda tím připravuje Američany o možnost volby. Protesty opět zaznívají i ze zemědělských kruhů. Klonování totiž může být zneužito v obchodních válkách. Japonsko v roce 2003 zakázalo dovoz amerického hovězího kvůli obavám z BSE. Embargo padlo až po dvou letech a způsobilo americkým chovatelům značné potíže. Pokud by se japonská veřejnost stavěla ke klonům negativně, mohl by být zákaz obnoven; Američané maso klonů neznačí, nebudeme tedy od nich vozit nic – tak by mohla znít záminka pro zavedení ochranářské bariéry.

O značení nemusí ovšem nakonec rozhodnout FDA, ale trh. I když úřady značení vyžadovat nebudou, obchodní řetězce si mohou určovat podmínky samy. Některé třeba odmítnou vykupovat mléko, jež by mohlo pocházet z klonů či jejich potomků, další nabídnou svým zákazníkům výrobky, které budou sice dražší, ovšem s klony nebudou mít nic společného. Systém značení se možná rozjede tak jako tak.

Klony už zaútočily

Signatáři protestní petice se snaží klony zastavit pomocí právní kličky. Chtějí, aby k nim americká legislativa přistupovala stejně jako ke zvířatům, jimž vědci pozměnili dědičnou výbavu. Ta podléhají velmi přísné regulaci a na trhu s potravinami jim zatím svítí červená.

Zástupci FDA se brání tím, že klon je v podstatě „ jednovaječné dvojče“ normálního jedince, proto zvláštní dohled nepotřebuje. Naproti tomu transgenní zvířata jsou tvorové s uměle pozměněnou genetickou informací. Jejich „konstrukční plán“ nevytvořila příroda, zasáhl do něj člověk. Vyžadují tedy zvláštní zacházení.

Z hlediska genetiky lze argumentaci FDA napadnout jen stěží, etika však důvod k pochybnostem najde snadno. Současné šlechtitelské metody ženou zvířata na hranice jejich možností. Trh žádá libové vepřové, jenže prasnice naopak potřebuje tuk, aby mohla mít mladé. Některá plemena prasat (a nejen prasat) se už téměř nemohou rozmnožovat. Klonování by jim v budoucnu mohlo pomoci – jenže by to znamenalo jen další prohloubení metod průmyslového zemědělství, vůči nimž má veřejnost rostoucí výhrady.

S rozhodnutím v každém případě nelze dlouho otálet. I kdyby americké úřady verdikt odložily, dobrovolné moratorium nemůže trvat věčně. Někteří chovatelé jej nedodržují – sperma klonovaných býků lze koupit na internetu a nikdo nekontroluje, co se pak děje s telaty. Nejméně jedna biotechnologická firma už kvůli moratoriu zkrachovala a další mají problémy, protože klonovaná zvířata nejdou na odbyt a není jasné, zda se investice do výzkumu a vybavení vůbec vrátí. Tlak na státní orgány proto bude sílit, řešení musí padnout. Klony se derou z chlévů a měla by začít široká diskuse, co s nimi.

Využití klonů

Klonování hospodářských zvířat umožňuje šlechtitelům získat „kopie“ nejkvalitnějších kusů. Klony se pak kříží s normálními zvířaty. Diskutuje se ale i o dalších možnostech:

• Dědičnou informaci kvalitních zvířat lze díky klonování snáze uchovat pro budoucnost, třeba pro případ, že by udeřila masivní epidemie slintavky či BSE a vyhubila nejlepší kusy. Protože ale šlechtitelství postupuje rychle vpřed, zvíře vzkříšené třeba po pěti či deseti letech by už svými užitkovými vlastnostmi asi konkurovat nemohlo, bylo by „zastaralé“.

• Klony jsou drahé a vyrábět je pro maso se zatím obvykle nevyplatí. Kilo japonského hovězího matsuzaka však stojí stovky dolarů. Krávy, z nichž se získává, jsou masírovány, krmeny i pivem a nesmějí zabřeznout. Kromě péče je důležitá také jejich genetická výbava. Klonování by v podobných případech v úvahu přicházelo.

• Některé kusy mají v DNA zakódovánu odolnost vůči různým nemocem. Klonováním by se z nich daly vytvořit linie rezistentních zvířat. Lze ale pochybovat o tom, že by taková linie udržela krok s ostatními zvířaty co do užitkových vlastností.

Jedli byste maso klonovaných zvířat? Zapojte se do debaty na

www.respekt.cz