Vladimír Ševela,
domácí rubrika
Jsem právě v Peru, díky románu Maria Vargase Llosy Zelený dům. Chvíli v misijní stanici mezi jeptiškami a chvíli v nevěstinci, jednou na poušti a pak zase v pralese. Kánoe pluje hlouběji do džungle, papoušci vřeští a v přítmí se lesknou oči indiánek, seržant Lituma má ponurou náladu. Kam ta klikatá a temná cesta vede, ještě nevím.
Kam příběhy směřují, má ale jasno Jungova žačka Marie-Louise von Franz. Zároveň mám rozečtenou její Psychologický výklad pohádek. Franzová ví, že vyprávění je víc než jen zabíjení času. Popisuje třeba rituál původních Australanů, kteří chodí na svá rýžová políčka a rýži vyprávějí pověst o jejím vzniku. Plodina potom ví, proč tu je, a hned se jí lépe roste. Proto si necháme vyprávět i my – díky vyprávěným mýtům víme, proč žijeme, a pak se nám žije, aspoň chvíli, nějak líp.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
